Těhotná ve spárech HYENY

Pro jedny profík, pro druhé odporný manipulátor. Ondřej Höppner (43-4) šéfoval několika bulvárním novinám a časopisům a má opravdu mizernou pověst. Věděli jsme, že nikdo nám o českém bulváru neřekne víc. Poslali jsme na něj novinářku, která čeká děťátko, abychom měli co dát do titulku.

Jak se z člověka stane bulvární hyena?
Já začal pracovat ve Večerníku Praha. To byl léta jediný bulvár v Čechách. Pak jsem dostal nabídku od Spy. Byl tehdy na trh asi dva měsíce a vydavatel s ním nebyl spokojený. Oslovil mě. Během tří, čtyř měsíců se nám povedlo dostat Spy ze 70 000 prodaných výtisků za 14 dní na 180 000 týdně. V podstatě zázrak.

To říkáte a píšete často, že jste postavil Aha!, vytáhl ze dna Spy, udělal rekordní prodejnost Šípu... Přesto v žádném z těchhle médií už nepůsobíte a kolegové na vás nevzpomínají právě v dobrém. Proč?
Bulvár je líheň zákulisních bojů. Ty jsou v každé firmě, ale v bulváru jdou na dřeň. Redaktoři, kteří pro mě pracovali, byli vždycky loajalita sama, naše vztahy bývaly vynikající. V momentě, kdy jsem odešel, tak úplně otočili a jsou zas loajální vůči někomu jinému. Ale to samé jsem zažil i v Británii s lidmi okolo Sunu a Mirroru. Místo toho, aby pilovali stylistiku a ověřovali zdroje, chodí tihle redaktoři na liposukce, liftingy a přežírají se na večírcích, o kterých pak napíšou, že to byla hrůza. Jsou v tom emoce a prchavá marnivost. Vlastnosti, které nestojí za pozornost.

Hodně se vám vyčítá, že jste na obálku Aha! dal fotomontáž svlečené Anety Langerové. Není to přes čáru?
To byla první výrazná titulní stránka, která byla přiznaná koláž. To, co dělá dneska třeba Reflex, to je pokračování téhož. Když chcete bavit lidi v tištěném médiu, bez koláže se neobejdete. Musí být ale přiznaná. Ta fotka Anety se objevila tak, že jsme požádali čtenáře, ať nám posílají svoje díla, koláže, montáže, bubliny atd. K Anetě Langerové nám přišla tahle koláž. Takže jsme to tam dali a přiznali jsme to. To je celý. Vžila se legenda, že jsme si tu koláž udělali sami, ale to je omyl.

Čtenář, který tu titulku viděl, si ale Aha! koupil s tím, že jde opravdu o Anetu.
Ano, je to hodně ošidná záležitost. Jednorázově zvedne náklad, ale dlouhodobě se nevyplatí. Tohle můžete udělat čas od času, jednou za pár měsíců. Koláž je třeba citlivě dávkovat, jinak vám čtenář přestane věřit. Dnes třeba vyšlo na titulní straně deníku Aha!, že je Bartošová těhotná. Když si to člověk přečte, zjistí, že není těhotná, že je to vlastně jen taková legrace, trik, pastička, do které se mám já, hloupý čtenář, chytit. Když si to nestihnu přečíst na pultě a ty noviny si koupím, dozvím se, že mě jen tak napálili. Jako čtenář se naštvu, protože jsem právě vyhodil 7 korun. Příště budu opatrnější.

Proč je český bulvár postavený výhradně na celebritách? V cizině to tak není...
To je anomálie, kterou, asi můžeme připsat české povaze. Něco jako to české kutilství, talent na chytračení nebo záliba v rekordech tipu „kolik nejvíc lidí pohromadě dostrká nosem hrášek do Číny". Jiný důvod mě nenapadá. U nás tam kromě celebrity musí být i určitý druh zprávy. Pokud možno. Třeba Bartošová, to je výborný artikl, má v sobě příběh, vývoj i neštěstí.

Vy osobně se s českými celebritami znáte? Vyhrožoval vám třeba někdy někdo?
Celebrity většinou média potřebují. Vzpomínám si, že kdysi mi volal tehdy začínající zpěvák Richard Krajčo, co to o něm ve Spy píšeme, že nám přijde vymlátit okna. Vysvětlil jsem mu, že je lepší spolupracovat, než se prát. On si to vzal hrozně osobně a různě mě pak pomlouval. Po letech Krajčo už jako známý zpěvák nabízel po bulvárních redakcích svoje fotky ze svatby za peníze. Když je nikdo nechtěl, rozdal je zadarmo.

Kdo podle vás u nás umí dělat bulvár?
Kdybych byl vydavatel, tak bych svoje noviny a peníze svěřil určitě Vladimíru Mužíkovi z Blesku, Františkovi Nachtigalovi, což byl můj nástupce v Aha! a dneska šéfredaktor Týdne, pak Martinovi Švehlákovi, který dnes dělá ředitele mediální agentury. Pak by to byl samozřejmě Dalibor Balšínek, který v Týdnu odvedl vynikající kus práce, a na závěr vycházející hvězda Pavel Šafr, nový šéfredaktor Reflexu.

Týden a Reflex řadíte mezi bulvár?
V dnešním světě je největším konkurentem Blesku  MF Dnes a naopak. Dělení na žánry je přežitek. V zájmu každého vydavatele a i toho nejposlednějšího redaktora by mělo být obsáhnout co největší čtenářskou skupinu, aniž by přišel o zájem inzerentů. Tudy vede ta hranice.

Co Česko a paparazzi? Jsou vůbec nějací?
No jasně. Elita mezi fotografy. To není jako rutinní práce ve studiu, ale poslání, ve kterém hrají hlavní roli informace, trpělivost a štěstí. A pak samozřejmě prvotřídní technika. Většinou ale pracují jako fotoreportéři s fixním platem, kteří plní zadání. Poptávka by byla, ale trh není tak velký, aby jejich práci zaplatil. V Americe fotograf visí měsíc za nohu na stromě a pak z honoráře za jedinou fotku rok žije. To u nás nejde. Když se mu podaří fakt výborná fotka, tak z toho vydrží maximálně týden.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý bulvární redaktor?
Vždycky jsem je učil: hravost, dravost a marnost. O té marnosti, která tomu dává smysl, spousta z nich dodneška neví, nechápe její význam.

A šéfredaktor?
Já nikdy moc nevěřil na kolektivní práci. Než se kolektiv dohodne, téma zastará, vtip vyčpí a čtenář usne. Vybral jsem si třeba nějaký zahraniční vzor a do jeho formy jsem se snažil časopis nebo noviny dostat. Takže základní vlastnost dobrého šéfredaktora je... spíš bych řekl... vize.

Text: Jiří Holubec, Natálie Veselá, Filip Horáček, Štefan Švec, Anonym
Foto: Profimedia, Archiv

Zpět