Průvodcem po naší dobrodružné cestě od zlatavého moku ke kalnému patoku se staly recepty z knihy českých lidových koktejlů Pravé české míchačky od kulturologa Alexandra Guhy.
Magické oko
známka: 3.3
Jak na to: Panáka zelené opatrně ponoříme do piva.
Magické, tygří nebo rybí oko, známé rovněž pod názvem bludička, je nesmrtelnou legendou zapadlých čtyřek a nádražek. Procesem přípravy je to vlastně taková Jägr bomba po česku: pepermintového panáka při výrobě i se sklem usadíte na dně půllitru, aniž by se obě ingredience příliš smísily - a voilá - magické oko na vás zamrká svou jasně zelenou barvou. Při následném ochutnávání shledala motorizovaná část poroty výslednou směs barvou a konzistencí ne nepodobnou chladicí kapalině. Chuťově je nápoj nicméně poměrně obyčejný, zelená značně přebíjí pivo - vizuální stránka tedy zdaleka předčí kvalitu degustačního zážitku.
Cesta do lesa
známka: 5
Jak na to: Po doušcích upíjíme pivo a doléváme zelenou. Když dojdeme do lesa, tj. máme v půllitru jen zelenou, začneme stejným způsobem přilévat pivo. Z lesa se údajně ještě nikdy nikdo nevrátil. To nám teda nejde do hlavy.
Ač se porota červená studem (a horečkou provázející kocovinu), nezbývá než přiznat, že na cestu do lesa se vydal jen nejodvážnější člen naší výpravy. Ta se podle jeho slov stala natolik nezvladatelným bludištěm, že si ze strachu o nalezení cesty zpět začal stezku značit drobečky, patrně inspirován pohádkovým projevem lidové slovesnosti. Bludné kořeny a tajemné mlhy pepermintového hvozdu zanedlouho skolily i zdatného horala: udolán úskalími a nástrahami českých luhů a hájů nimécně přislíbil, že se po patřičné rekonvalenci vydá i do vzdálenějších končin - na Sibiř (vodka), případně do Karibiku (rum).
Pivní žabinec
známka: 1.3
Jak na to: Do půllitru nalijeme trochu sladkého sirupu nebo griotky. Zalijeme černým pivem a do pěny vlijeme panáka zelené.
Krásný příklad toho, že i úplný outsider se může stat favoritem večera! Močálovou sedlinu v podobě malinového sirupu krásně doplňuje hořkost černého piva korunovaná pepermintovou pěnou, výsledná chuť je tak příjemně hořkosladká. Drink je zejména vhodný pro infantilní individua a nevyléčitelné nostalgiky, porota v jeho chuti detekovala hned několik ikon svého mládí (a českého chemického průmyslu) - mimo jiné Klokanky a Perličku. Na celonoční pití to možná není, ale žáby vám v žaludku taky kvákat nebudou.
Radler
známka: 1.8
Jak na to: Smícháme citrónovou limču s „rezavou vodou".
Největší mainstream našeho pivního pandemonia se vyznačuje mimořádnou syčivostí při výrobě. Na baru ho většinou usrkávají holky, špatná piva sladká citrónovka mírně vylepší, dobrá spíš pokazí. Nijak zvlášť neurazí, ani nepotěší, ale může se hodit, když vám obvoďák lstivě vnutí antibiotika nebo když potřebujete po akci řídit. Naše chrabrá porota pouštící se do alkoholové džungle se při jeho konzumaci ale přece jenom trochu nudila.
Diesel
známka: 1.5
Jak na to: Smícháme kolu s pivem.
Diesel je oblíbená prznitelská metoda perverzních pivařů z Německa a Rakouska.
Chuť koly sice zdaleka přebíjí pivo, ale nevolno nám z toho taky nebylo. Mírně pomatená členka poroty dokonce prohlašovala, že výsledná směsice chutná jako Guinness, uvážlivější členové poroty v koktejlu odhalili lehce nepříjemnou kovovou pachuť. Za užití koly light a Staropramenu Déčka je vhodný i pro notorické dietařky a neposlušné diabetiky.
Kožich medvěda
známka: 2.8
Jak na to: Smícháme kofolu s pivem.
Srkat tohohle Diesela po česku je sice o něco příjemnější než mít blechy v kožichu, ale moc nás to neoslovilo. Dvě národní zlata sice chutnají skvěle zvlášť, ale přinucena kohabitovat v půllitru ambiciózním alchymistou nežijí v přílišné symbióze. Jako krotitelé koktejlů jsme chvíli koketovali s myšlenkou pokořit i Medvěda se zubama (rum) a Grizzlyho tlapičku (stroh), ale nakonec jsme se po zkušenostech s Ropákem rozhodli rumové šelmy nechat v jejich domovských hvozdech.
Pamatujete si ještě, jak jsme mazali uhlíkovou stopu? Opakování je matka moudrosti. Mrkněte se na drinky, které se dají připravit doslova za pár šupů.
Ropák
známka: 3.3
Jak na to: Smícháme pivo s kolou. Přidáme panáka rumu.
Ropáka charakterizuje neurčitá hněď a ohavná chemicky sladká chuť, připomínající zkapalněné vánoční cukroví. Nevolnost se spolehlivě dostavuje už s prvními doušky. Ropák je účiná biologická zbraň, kterou potřete i svého největšího nepřítele. Jindy neohrožená porota jen nerada přiznává svou bázlivost, ale od tupláku Ropáka jsme prchali jak zbabělí psi a i sběrný kýbl se po jeho přilití otřásal odporem. Už lehký lok totiž naznačuje značný blicí potenciál a omamný odér roztoku je jen ztěžka vypuditelný z místnosti.
Vozembouch
známka: 3
Jak na to: Smícháme pivo s červeným vínem.
„Název je buďto předzvěstí, jak a kam dopadne konzument, anebo se týká přípravy tohoto velkokoktejlu," shrnuje historii patoku z Pardubicka autor Míchaček. Víno a pivo se pro náležitý estetický efekt slévá do PET lahve, kterou se poté usilovným mlácením pořádně potrápí parkety či jiná pokrývka podlahy. Láhev se díky bublinkám nebezpečně natlakuje do obřích rozměrů a při urputném bouchání (které je velmi časté, protože se na přípravě obyčejně zatouží podílet celá skupina mixážemilných masochistů) se její obsah kromě látky oxidující, dráždivé a vysoce toxické, stává i látkou výbušnou, a představuje tak značné riziko nejen pro krytiny podlahové, ale i přilehlý nábytek a zdivo.
Nakyslá chuť, nepříjemný pach a hnědé skvrny neznámého původu tvořící se v bohaté vrstě pěny se tak zdaleka nevyrovnají požitku pramenícímu z akčního způsobu výroby. Vzhledem k mohutným akustickým efektům spojeným s přípravou doporučujeme provést míšení před desátou hodinou.
Pro velký úspěch přihazujeme ještě druhý díl koktejláře. Třetí už si radši dohledejte sami.
Magické oko, vodníkovo sperma, utopený komunista a další lidové koktejly... unikátní sběr receptur, které dosud pouze kolovaly mezi studenty a štamgasty po hospodách, barech, klubech a kolejích. Kuchařku napsal mladý kulturolog Alexandr Guha, vydalo UK Media.




Názory 1