Ááááách na cestách

Když se vrátíte z druhého konce světa, všichni se ptají, jak bylo. A vy vyprávíte: hory úžasné, pláže parádní, mělo to atmosféru a navíc se tam skvěle nakupovalo. Zkuste ale mluvit o tom, kde a jak jste v podřepu vykonávali potřebu a budete za zvrhlíka. Přitom jsou záchodové zážitky někdy to nejzajímavější, co v dané zemi stojí za vyprávění.

Počítá se každá sekunda

Většinou je to na cestách tak, že musíte, ale nemáte kde, případně máte kde, alenemáte odvahu. Kapitolou samy pro sebe jsou samozřejmě dopravní prostředky, řekněme takové autobusy. Většina autobusů mimo hýčkavou náruč „civilizovaného" světa záchod jednoduše nemá. Nenechte se nachytat na samolepku s pěti hvězdičkami nebo nápis WC. V Latinské Americe jsou třeba velmi oblíbené ojeté školní autobusy z USA. Jejich průchodnost terénem je neuvěřitelná. Ovšem pohodlí tvrdých sedaček, zvlášť když autobusem jede třikrát víc lidí, než na který je stavěný, je nezapomenutelné. O záchodě v nich můžete samozřejmě leda snít.

V jednom takovém vyzdobeném památečním autobusu jsem se onehdá řítil po úzkých silničkách Guatemaly. Bus byl tak napraný, že jsem na sedačce původně navržené pro dva americké školáky seděl s dalšími dvěma lidmi, kolena pod bradou. Do stehna mě čas od času klovla kuřata z klece na sousedově klíně, a jak jsem si mačkal břicho, začalo se mi navíc neskutečně chtít na záchod. Lidí ale neustále přibývalo a šance dostat se při zastavení ven se zmenšovaly. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který v Indii musel kadit z okna. Tady by si neporadil, okno nešlo otevřít. Vyzkoušet řidičovu chuť stavět na požádání jsem se dlouho bál. Jakmile se autobus naplní lidmi, věcmi, zvířaty nebo nábytkem, začíná závod s časem a počítá se každá sekunda. Zavazadla váže řidičův pomocník na střechu za jízdy a lidem po cestě se jen přibržďuje. Zkroucený snahou udržet čisté spodní prádlo jsem to nakonec vzdal. Při jedné doslova letmé zastávce jsem se probojoval ven, rozepl poklopec a bylo mi jedno, jestli budou pokračovat beze mne. Řidič túroval motor, jako bych mu kazil Monte Carlo, ale počkal.

V Peru je kupodivu autobusů se záchodem docela dost, ale vyhráno taky nemáte. Provozovatelé si totiž oblíbili fintu se ztracenými klíči. Jasně, kdo by ty záchody chtěl čistit. Jenže když si den předtím dáte ve dvě ráno v mobilním stánku na ulici hamburger a vezete si na desetihodinovou projížďku poctivý průjem, uděláte v podstatě cokoliv, abyste přiměli řidiče klíč od záchodu najít. Cokoliv. Marně, klíč se vypařil. Nakonec celí vděční vyběhnete v povinné pauze na veřejný záchodek. Respektive do fekálního inferna, které ani váš smrtící gejzír nemůže nikterak zhoršit...

Rybí chuť

Záchody na cestách ale nemusejí znamenat jen více nebo méně nechutné kabinky autobusových nádraží, různé prekérní situace nebo zrychlené pobíhání po okolí. Můžete mít i pozitivní zkušenosti. Třeba v Karibiku. Návštěva národa Kuna Yala, který obývá dvou set kilometrový pás karibského pobřeží Panamy až na hranici s Kolumbií, by neměla chybět v itineráři žádného záchodového turisty.

Kunové si na Panamě nějakým způsobem vydobyli autonomii, žijí po komunitách asi na třiceti ostrovech, sklízejí kokosové ořechy a vyrábějí korálky.
Kokosové ořechy putují do Kolumbie, korálky vozí ženské prodávat do Panama City, kde v tradičních krojích vypadají mezi mrakodrapy trochu zvláštně. Ostrov je v podstatě labyrint chýší, šťastnější mají i kousek trávníku. Lemovaný je přístavišti pro kánoe z vydlabaných kmenů, na kůlech postavenými chlívky pro černá prasata a hlavně - společnými hajzlíky.
Abych se na záchod dostal, musel jsem po úzké lávce. Kadibudka samotná byla na kůlech trochu nakloněná, ale stabilní. Na sezení byla jen dvě prkna s dostatečnou mezerou. Podíval jsem se dolů a v křišťálově čisté, sluncem prosvětlené vodě Karibiku se proháněla hejna barevných rybiček. Prostě pohled, za který by pravověrný akvarista dal levou žábru. Byly tam i takové žluto-černé, kterým jsme při potápění říkali tygříci. Jak jsem vzápětí zjistil, těm chutnalo nejvíc. Nejhezčí záchod z celé cesty jsem opustil s klidným svědomím, že kanalizaci mají Kunové vyřešenou víc než uspokojivě.

Fotogalerie

Zpět

Názory 0

Sdílejte

Facebook Jagg Delicious

Linkuj Google Pošli známému