Vyšisuj, miláčku

Opálený člověk je v očích euroatlantické civilizace krásný. Barva jeho kůže o něm říká, že je dost bohatý na to, aby mohl trávit život vyvalováním na pláži. Pro ty, kdo čas nemají, jsou tu solárka. Kožaři na ně nadávají, ale být krásně tmavý znamená víc než být zdravý.
Jenže stačí trochu otočit globem, a všechno je naopak. „Dokonale bělostná pleť pro každého," hlásají asijské magazíny pro ženy i muže. Podle odhadu Global Industry Analysts dosáhne světový bělicí průmysl v roce 2015 hodnoty deseti miliard dolarů.

Bílá, bílá, bílá, bílá...

Roku 2010 spustil Unilever aplikaci, která umožňuje indickým uživatelům Facebooku vybělit si profilovou fotku. Jak se nechal slyšet Pankaj Parihar z komunikační agentury, která tuhle libůstku vymyslela, „ohlasy byly fenomenální". Zdaleka nejen v Indii vykukují světlolící modelové a modelky zpoza každého rohu. Jsou na plakátech, na fotkách v časopisech, hrají ve filmech. V obchodních domech vás svádějí pohledem, abyste si je vzali domů. Nejvíc ze všech jsou vidět na krabičkách s výrobky jako Bílý expert, Bílé plus, Bílé světlo, Příští bílý den, Čistě bílá, Báječná bledost, Aktivní bílá či Perfektní bílá. Zní to jako playlist náckovské kapely.
Tři čtvrtiny malajských mužů se podle výzkumu Asia Market Intelligence domnívají, že jejich ženy by byly ve světlejší verzi mnohem atraktivnější. V Hongkongu dávají dvě třetiny mužů přednost bledé pleti a polovina místních žen by chtěla světlejšího muže. Skoro polovina Asiatů mezi 25. a 34. rokem používá bělicí prostředky. A samozřejmě také jejich laciné kopie, které si nedělají hlavu s vysokým obsahem rtuti a dalších jedovatých látek.

Ten, kdo nemaká

Důvod bělení je v Asii vlastně stejný jako u nás opalování. Světlá pleť je od Arabských emirátů až po Japonsko známkou bohatství. Je urozená, protože znamená, že většinu života trávíte ve stínu paláců či zahrad. Zkrátka kdo nedře na poli, ten se neopálí. Svého času podobná móda ovládla i Evropu, ale naštěstí to rychle přešlo a zapudrované bílé paruky a mušky na běloskvoucích tvářích odnesl čas. Ve velké části světa ale toto jednoduché pravidlo platí stále.
A pak je tu ještě jeden důvod. A ten už zasáhl i Afriku. Říká se mu kavkazský ideál krásy. Bílá, štíhlá a dlouhonohá dívka s úzkým nosem, nadýchanými rty a záplavou dlouhých rovných vlasů. Tuhle kolektivní představu implantovala naše část lidstva do myslí ostatních etnik. Jak to vypadá v praxi, můžete snadno zjistit pohledem do některého z asijských beauty magazínů.
Velmi populární je bělení na Jamajce a ve Spojených státech. Ano, zvlášť někteří chudí černoši a míšenci věří, že čím světlejší, tím lepší. Sociologové hovoří o přirozené reakci na degradaci černochů během otrokářství. Mluví o tom, že už bílí plantážníci si raději pořizovali hnědé, a nikoliv zcela černé milenky. Jejich smíšené, ještě o něco světlejší děti se pak těšily jistým privilegiím. Představa, že všechno by bylo lepší, kdyby byli bílí, žije v některých afroamerických rodinách dál napříč generacemi. Příští bílý den a další zázračné krémy mají být onou pověstnou zkratkou k lepším zítřkům. Že je to zároveň také cesta do nemocnic, nevadí. V případě Afroameričanů je ovšem ideálem kůže „krásně hnědá", tedy skoro stejná, jakou potkáváme denně na solárkových lidech. Kruh se uzavírá.

Chci být jako Barbie

Kavkazský ideál krásy platí pro ženy všech barev pleti. Vybírají si vzory, které se mu co nejvíc blíží, a samy dělají všechno pro to, aby vypadaly jako někdo, kdo vznikl někde úplně jinde v úplně jiných podmínkách. Můžeme na to nadávat, můžeme se tomu smát, ale v nejbližších několik desetiletích s tím nepohneme. Bělení při tom není ani zdaleka největší šílenost, která se v zájmu přiblížení evropské modelce děje. Dodejme nakonec, že je to pořád lepší, než kdyby se ženy a dívky chtěly podobat třeba Neytiri z filmu Avatar.