Home › Články › Víkendový mišmaš - Zlatá šedesátá
Proč uprostřed zimy takové téma? Inu proto, že ho nikdy není dost. Všichni teď koukají na seriál Vyprávěj, který ukazuje, jak jsme žili za totáče. Vy si ale o víkendu dejte tu práci a nechte retro retrem a cucněte si rovnou z té doby. I když měla své mouchy, dýchala svobodou jako žádná jiná.
Sváča
Šedesátá léta, to byla samá studentská revolta, volná láska, děti květin... Ale i rebelové si někdy musí nacpat cejchu a narvat něco do pupku. Akorát se s tím asi nebudou párat, takže sáhnou po nějaké pomazánce nebo třeba něčem s tuňákem, nějaké jednohubce, a samozřejmě pizze. A pak že studentská strava musí být chudá.
Mladci na chmelu. Estetika českých šedesátek jako vyšitá jemnou nití.
Jamie Cullum
„To je můj kluk," libuje si děda a poslouchá novou desku Jamieho Culluma The Pursuit. „Dědo, není, to by mu muselo být přes padesát a to Jamiemu rozhodně není." „No to jo, ale ten jazz, ten swing, ten popík, ten válí jakoby se narodil ve zlatých šedesátých ti povídám. Swing, swing..." A s dědkem už není řeč. Starý pán sedí a poslouchá pop jazz.
Marná sláva, je to kluk ušatá a na piano válí. Vidět tohle Sinatra...
Tam na konečné
Tak to jsme tu ještě neměli - biják pro pamětníky. Ale klídek žádný Kristián ani Burian. Dámy a pánové, řed 100 lety se narodil Elmar Klos. A to byl nějaký sekáč. Oskara strčil do kapsy a v duetu s Kadárem točil jeden skvělý film za druhým. ČT teď bude o nedělích uvádět jeho filmy a začíná bijákem Tam na konečné. Je jenom trochu ostuda, že tuhle řadu uvádí v neděli odpoledne. Větší sláva by to měla být. Na ČT 1v neděli ve 14.10.
Tak aspoň kousek oscarového Obchodu na korze.
Markéta
Když už je dneska hodně řeč o filmu, zkuste za víkend schroupat knížku Markéta Lazarová. Studie a dokumenty. Na slavný film Františka Vláčila se dívá hned několika očima - rozebírá Markétu Lazarovou z pohledu domácího a zahraničního ohlasu, jako spojení filmu a literární předlohy, filmu a dějin, řeší její hudbu a zvuk, střih, formát a dnes taky moderní gender, ten může chybět nikde. Prostě pěkně z gruntu. A kdybyste chtěli něco víc hippie, zkuste knížku o Lennonově zdi v Praze. A k ní si pak můžete třeba zajít i na špacír, jestli to nemáte daleko.
Lennonova zeď. Jediná zeď, ke které si chtěly máničky stoupnout dobrovolně.
Názory 6
Názory 0
Názory 0
Copyright © 2008-2012 Vodafone Czech Republic a.s.
Názory 0