Večerníčky pro psychedelické děti

Ne vždycky se pokračování podaří udělat tak, aby se na to dalo koukat. Záleží-li vám na duševním zdraví svých dětí, radši potlačte nostalgii a nové díly známých večerníčků pořádně prozkoumejte. Abyste se vyhnuli nejdrastičtějším zážitkům, tři nejhorší polistopadová pokračování starých pohádek jsme zhlédli za vás:

Včelí medvídci 1994

Je s podivem, že se na absurdním paskvilu porevolučních čmeláčích příběhů podíleli stejní tvůrci, kteří dělali medvídky klasické. Co se tedy změnilo?
Po laskavosti a něze se slehla pohádková zem. Stejně jako po mamince Čmeldy a Brundy. Oba bráškové, zřejmě díky její absenci, pěkně zhrubli. Když mysteriózní, ale dobrosrdečný tvor jménem Splešťule blátivá zachrání Čmeldu před utonutím, neuslyší od něj ani díky.

Zároveň do slovníku medvídků vstoupila slova jako „interiér" a „exponát". Příběhy nemají hlavu ani patu, natož nějaké morální poučení. Všichni hrdinové se chovají, slušně řečeno, surreálně. Například stonožka má strašně práce, aby se obula, protože jde večer na ples. Nicméně když večer nastane, nikam nejde a pozve Kvapníka na návštěvu. Medvídci postrádají pud sebezáchovy i orientační smysl, pletou si kolibříka se čmelákem, melou nesmysly a z ničeho nic uprostřed dne usínají. Také létají v dešti. Písničky postrádají chytlavost a nezachrání je ani zdánlivá sázka na jistotu - texty Zdeňka Svěráka. I on pustil verše jako: „Med je skvělý, med je zdravý, je to pravý luční med."

Jája a Pája 1995

Také tato klasika mezi večerníčky se po jedenácti letech od svého vzniku dočkala pokračování. Bohužel. Františka Filipovského v roli vypravěče nahradil Petr Haničinec, po něm Václav Postránecký, Jájova blond kštice ostře zežloutla a do seriálu vstoupila nová postava Krkovičkovy neteře Míly. Už samotný fakt, že nádherný záporák Krkovička je ochoten sdílet přístřeší s dětským příbuzným, nasvědčuje, že s ním není něco v pořádku.

A opravdu, ryzí charaktery všech postav se rozplizly, obrousily, a s nimi i vtip a napětí. Krkovička s dědou Lebedou se ocitají na jedné lodi - oba přece pečují o nezletilé. Děda Lebeda se dokonce v jednom z dílů domnívá, že když zuří bouřka a kluci nejsou doma, asi se schovali u Krkovičky. A když se ukáže, že se spletl, vydávají se je ti dva hledat spolu. Děda Lebeda na oplátku sousedovi nabídne, že ho naučí řídit auto, a když nešikovný řezník poboří Lebedův plot, společně ho začnou v harmonii opravovat.

Jako obchodník postupuje bývalý držgrešle velmi nelogicky, když nabízí za jednu korunu sto lízátek a zničí si desítky metrů prvotřídního plátna, aby sestrojil horkovzdušný balon. Zápletky, které se dříve rozplétaly pouze za pomocí přírodních zákonů a fištrónu, se najednou neobejdou bez působení nadpřirozených sil a kouzelných náušnic. Dokonce i tak inteligentní chlapec jako Pája uvěří, že má kouzelnou moc. Máchá kolem sebe rukama a prohlašuje věci typu: „Čáry, máry, ať tu pumpu mineme." A když v posledním dílu nešťastná Míla pláče, že prázdniny už končí, divákovi musí zákonitě blesknout hlavou: „Zaplaťpánbůh!"

Bob a Bobek 2003

Nové tisíciletí si žádá nové prostředky. Notoricky známá znělka seriálu se obalila do modernější elektronické aranže, ale to je teprve začátek. Původní inspirace klasickými groteskami vzala zasvé, klobouk kouzelníka Pokustóna se řítí obrazovkou jako v počítačové hře a na jeho krempě zahajuje Bob svoji rozcvičku ve stylu breakdance.

Klobouk tu přistane v amazonském pralese, kde Bobek pozře jakýsi halucinogenní plod a má příšerné vize o kácení deštných pralesů, jindy se objeví na jižním pólu, kde králíci znečistí Antarktidu pytlíkem od zeleného čaje a sklidí za to spravedlivý hněv místních tučňáků. Ti se však zlobí jen chvilku, neb musejí sedět na vejcích. Králíci taky jedno najdou, vylíhne se jim malý tučňák, který nechce uvěřit, že Bob je jeho maminka a Bobek tatínek. Což mu králíci tvrdí, dokud se neobjeví skutečná tučňáčí maminka, která svou ratolest bezpečně identifikuje podle skořápky na zadečku. Pokustónův klobouk odnese králíky také do bermudského trojúhelníku, kde se jim zblázní budík i kompas, Bob mluví pozpátku a taky čas kráčí směrem zpět do minulosti. Pak je krátce zajmou piráti, proletí jakýmsi vírem a najednou jsou kolem nich tisíce a tisíce Bobů a Bobků.

A jak z tohoto absurdního dramatu scenárista Pavel Šrut vybruslil? Přiměl králíky, aby opravili budík, a všechno se zase vrátilo zpátky do normálu. Dobrou noc! A pevné nervy! A pokud vám to nestačilo, vězte, že v dalších dílech odnese magický klobouk králíky i na Měsíc, kde potkají dvojici vesmírných turistů s psíkem Kenem, či do Las Vegas, kde na Bobka útočí pokušení jménem hazard. Běžné, vtipné a na zdravém rozumu postavené příhody vzal čert.