Ajťák Robin, kterému se říká Lombardos, je tak trochu cvok. „Když si oblíkne kostým klokana, utrhne se ze řetězu,“ uvědomují si šéfové fotbalového klubu Bohemians 1905. Straší děti, na svou plyš balí holky a ovlivňuje zápasy. A přesto mu dál dávají práci - Lombardos je nejlepší a nejvýraznější sportovní maskot v republice. Už se kvůli němu měnily i fotbalové zákony...

Neodmyslitelně patříš k zápasům pražských Bohemians 1905. Znají tě fanoušci v celé republice. Jméno Lombardos je povědomé fanouškům v celé republice. Strháváš na sebe pozornost...
Snad se to daří. Ale zároveň to došlo tak daleko, že mi fotbalový svaz zakázal vstupovat na hrací plochu během zápasů.

To jsi dřív mohl?
Jasně, pobíhal jsem za lajnou. Ale jednoho dne napsali rozhodčí do zápisu: „Klokan na sebe strhává veškerou pozornost, ruší rozhodčí i lavičku hostí, navíc podněcuje fanoušky k nepravostem a vyhrocuje atmosféru." A od té doby musí být všichni čeští maskoti během zápasů na tribuně.

Ale na Bohemce máš pořád hlavní roli.
Jo. Občas si fanoušci dělají srandu, že když se obleču do klokaní kůže, tak mám pocit, že jsem opravdu zvíře odněkud z Austrálie, ale tak to není. Já se jenom na klokana snažím strhnout pozornost, protože to je symbol klubu.

Nemohl by být dobrým maskotem úplně každý?
Kdekdo si to myslí, ale vedení Bohemky mi za poslední čtyři roky několikrát zopakovalo, že jsem dobrej a těžko by hledali náhradu.

Jaké vlastnosti jsou k téhle práci třeba?
Exhibicionismus. Nesmíš se stydět. Pořád musíš aktivně komunikovat s fanoušky, a to se, myslím, nedá naučit. Taky musíš umět improvizovat - vždycky si sice připravíš pár bodů pro své představení, ale potom se může stát, že tvůj klub nečekaně vyhraje halový turnaj, a tehdy ti nikdo neřekne, jaký způsobem přebírat pohár... Bohemka letos vyhrála halový Víkend šampiónů, já dostal pohár, a zapomněl jsem na hráče - hned jsem ho běžel předat fanouškům do kotle. Ředitel klubu mě honil po hřišti, ať neblázním, že by se mělo s pohárem nejdřív vyfotit mužstvo. Menší ostuda.

Je ti už třicet, ale každou sudou neděli se měníš v infantilního plyšového klokana. Odsuzuje tě někdo?
Jsem sirotek, v dětství jsem přišel nejdřív o mámu, pak i o tátu. Mým nejbližším příbuzným je teta, a ta měla na svého synovce větší nároky - chtěla, abych byl váženým občanem, pokud možno ředitelem firmy, a s maskotem se nesmířila: „Na puberťácký akce jsi už měl dost času," říká, „nedělej ze sebe šaška!" Ale před rokem se dozvěděla, že za maskota beru pár tisícovek měsíčně, a tehdy to přestala komentovat. Aspoň něco, řekla si nejspíš.

Myslíš si, že jsi v klokanovi sexy?
Chodím v něm pátou sezónu, takže jsem na Bohemce provařenej a moc už to nezabírá - bohužel. Bohužel, protože já mám ženský rád, rád s nima koketuju. Ale zpočátku byla klokaní kůže úplnej votvírák; nejsnadnější nástroj, jak navázat s holkou první kontakt.

Chápu - s klokaní hlavou se nestydíš ani před modelkou.
Jasně, oslovíš ženskou, klidně ji i popadneš do náruče, plácneš po zadku. Pamatuju na své začátky - hráli jsme pohár ve Stříbrné Skalici a přišla za mnou hezká holka, která měla jenom spodní díl plavek a tričko. Řekla mi, že chce podpisy od hráčů, tak jsem zažertoval: „Sundej triko a oni se ti podepíšou přímo na něj, zařídím to." A ona si ho sundala... Na konci téhož zápasu na mě skočila jiná holka, strhla mi hlavu a začala mě líbat. To ale bylo nechutný, protože z ní byl strašně cítit chlast... Nicméně, někdy je to naopak - když holka zjistí, co děláš, vykašle se na tebe.

I to jsi zažil?
Jasně - s jistou osmnáctiletou Lucií jsem chodil tři neděle, říkala, jak mě miluje, věšela se mi kolem krku, a tak jsem nakonec navrhl, že ji vezmu na fotbal. Kdosi mě tenkrát varoval: Nedělej to! Na což jsem nedbal, odjel s Lucií na stadion do Hradce Králové, a teprve tam zjistila, že dělám klokana. V tu chvíli mi oznámila, že opouští zápas. A druhý den napsala esemesku, že se rozcházíme. Konec.

V civilu pracuješ v počítačové firmě. Vědí kolegové, čím si přivyděláváš o víkendech?
Poučil jsem se, takže dnes už ne. Neřeknu jim to. Zabýval jsem se třeba metodikou vývoje softwaru nebo programováním, a někteří kolegové se neuměli srovnat s tím, že jsem zároveň i klokan; viditelně jsem u nich klesl.

Myslíš, že jsi kvůli Bohemce někdy o práci i přišel?
Vím to. V jedné firmě jsem byl ve zkušební době, ale zároveň jsem žil Bohemkou a nevynechal jediný zápas. Ve středu se jelo na přátelský zápas do Lipska, kde jsem měl dělat klokana, a tak jsem šéfovi oznámil, že jsem nemocný. Druhý den se bohužel v novinách objevila moje fotka z německého zápasu, a tak jsem letěl.

Jak se líbí vršovický Klokan fanouškům v zahraničí?
Maskot byl jenom v Lipsku a Salcburku. V Německu si mě tamní fanoušci vyžádali, abych se šel mezi ně fotit, kvůli čemuž se zpozdil odjezd našeho autobusu o hodinu a půl - bohemáci na mě museli čekat. A v Salcburku na mě sice spíš sprostě pořvávali, ale zase jsem se tam vyfotil se slavným trenérem Trapattonim, který dnes trénuje Irsko. Ta fotka je vyvěšená na Bohemce, a když dorazí cizí mančaft, vždycky se u ní někdo zastaví: „Ty bláho, klokan má fotku s Trapattonim?"

Hráči Bohemky tě berou jako součást týmu, ale co hráči soupeře? Povídají si s tebou?
No jasně, jeden mě dokonce naučil fígl, který od té doby využívám. Dělal jsem si na hřišti nožičky, ten fotbalista přišel a povídá: „Klokane, strč si míč do přední kapsy, a počkej s tím pupkem na rozhodčího..." Což od té doby dělám a kamery to často zaberou. Vtipnej efekt.

Mohl by si to dovolit i maskot jiného klubu?
Asi ne, ale na svérázného klokana si už všichni zvykli. Rozhodčí vědí, že když přijedou na Bohemku, neponesou míč na půlku hřiště oni, ale já, což nemá obdoby. Přinesu ho tam jako olympijskou pochodeň, položím na střed, a pak se ještě chvíli nesmí hrát, protože se rozeběhnu po hřišti a udělám dva kotouly.

Některé týmy, třeba Slavia a Baník, žádného maskota nemají. Je to chyba?
Je. Maskot by byl reprezentantem fanoušků na hřišti, a zároveň by to pro ně byl i symbol. Při vši skromnosti si myslím, že já jsem se symbolem stal - klokan je pro spoustu lidí Bohem. Modlou.

Předpokládám, že takhle to berou hlavně děti.
Vůbec ne, všichni. Odchytne si mě čtyřicetiletý chlap a říká, že přijeli s manželkou až z Valašského Meziříčí, a to nejen kvůli tomu, aby viděli fotbal, ale taky se chtějí společně vyfotit s klokanem. Stovky lidí mi chtějí podat ruku.

A jak na tebe reagují malé děti?
Jsou dva druhy reakcí. Jedny se mě strašně bojí, jsem pro ně horší než čert. Jenomže já vím proč - můžou za to jejich rodiče, kteří zlobivému Honzíčkovi řeknou: „Přijde klokan a odnese si tě!" A tak jde Honzík na fotbal vyděšeně, a když mě potká, rozpláče se. A pak jsou děti, které mě milují, hlavně holčičky. Každý zápas si je musím pochovat v náručí a jedna maminka mi pětiletou dceru dokonce svěřuje, takže se na fotbal koukám s ní... Mimochodem, některé bohemácké děti si prý myslí, že se to australské zvíře v Zoo jmenuje Lombardos.

Máš jako klokan nějaké rituály?
Třeba chodím před začátkem zápasu po vršovických hospodách a zdravím se s fanoušky. Začalo to tím, že mi Bohemka nechala ušít nový kostým za čtyřicet tisíc a fanoušci si ho chtěli osahat. Deset lidí mi řeklo, přijď v něm do hospody U Pepíčka, tak jsem šel, dostal od nich zelenou, a slíbil, že přijdu častěji. Jenomže hned se ozvali štamgasti z okolních podniků, proč nechodím i k nim, tak jsem přidával další a další podniky.

A v každém si dáš panáka?
Nikdy se neopiju, za celou cestu si dám dva panáky a tři malá piva, víc ne. A když je horko, piju ještě míň.
Když je vedro, tak tě vždycky lituju. Kostým je těžký, tlustý, musíš se pod ním potit jak krysa.
Pozor, ten kostým je lehoučký, připadám si v něm jak v lidské kůži. Horko je, ale vydržet se dá... A v zimě je to příjemné, jako chodit v teplém kožichu. Vyplatilo se investovat peníze, protože kostým je opravdu dobře ušitý a můžu v něm dělat kotrmelce, hvězdy, dokonce jsem se pokoušel i o salto, ale nejsem už tak gymnasticky zdatný jako v dětství.

Řekni upřímně - co pro tebe klokan znamená? Dělal bys ho i zadarmo?
Asi ne... Zpočátku to byla velká zábava, ale ta se změnila v práci. Stávalo se, že se mi v neděli nechtělo vstávat z postele, ale musel jsem - čekal na mě můj kostým. A já mám s Bohemkou normální zaměstnanecký vztah, takže jsem šel. Ale baví mě to pořád a vážím si, že mi za ta léta nikdo neporoučel, že musím dělat něco konkrétního. Všechno, co dělá klokan na Bohemce, je jenom z mé hlavy, nikdo mi nic nepřikazoval. Nedávno jsme třeba byli na focení klubu a někteří hráči začali dirigovat, jak prý mám pózovat. Trenér Hoftych je hned okřikl: Přestaňte! Nechte Lombarda, ať dělá svou šou!"

Kdybys nebyl klokanem, chodil bys vůbec na fotbal?
Opravdu jsem sirotek a Bohemka se stala mojí rodinou, takže určitě. Ale nechodím na ni kvůli fotbalu, to by byl omyl. Chodím tam kvůli té spoustě lidí, se kterými si můžu popovídat o čemkoli. Když se nad tím zamyslím, tak mám vlastně všechny svoje kamarády na Bohemce.

Můžeš ještě coby maskot něčeho dosáhnout?
Bude to znít podivně, ale mám takový sen - doslechnou se o mně na Chelsea a dají mi nabídku, abych dělal maskota u nich. To bych považoval za největší odměnu.

Související

• Zkazit se dá i gin s tonikem

  „Jak jste na mě přišel?“ ptá se ve svém Bugsy´s Baru kousek od Staroměstského náměstí čtyřicetiletý Václav Vojíř. „No,“ říkám mu, „ptal jsem se po...

• Mám černobylskou nemoc

  Když náš kolega Petr Toman odjížděl na dovolenou do Černobylu místo někam k moři, klepali jsme si všichni na čelo. Když o pár měsíců později s fotkami...

• Programátora poznáte podle bot

  Ve střední Evropě spolupracuje přímo s Facebookem jediná firma. Sídlí v Plzni, kde se také zpracovává celosvětově největší objem dat z facebookových...