Ty mrchy na nás číhají úplně všude. Jsou zpravidla zelené, zubaté a potměšile se chechtají, dokud je pečlivá hospodyňka nezmasakruje nějakým zázračným čisticím prostředkem. Tak na nás v reklamách útočí špína a bakterie. Je ten útok ale opravdu tak nebezpečný?

Díky soustředěné mediální masáži utrácíme za odstraňování špíny, udržování čistoty a hygieny obecně spoustu peněz. Jenom za mýdlo se ve světě utratí ročně 24 miliard dolarů. Dalších 106 miliard spolkne praní prádla, mytí nádobí nebo úklid koupelen a toalet. Zdálo by se, že tím pádem musíme být nejzdravější lidé, co kdy po zemi chodili.

Jak to už bývá, zdání klame. Lékaři už delší dobu upozorňují na znepokojivě rostoucí počet alergií, které se projevují hlavně u generací vyrůstajících v čistočistém prostředí. Některou formou trpí v současnosti asi čtvrtina dětí mezi 6-7 lety a předpokládá se, že za pár let s nimi bude bojovat každý druhý člověk. Neví se přesně, proč nás alergie takovým způsobem kosí, ale jedna z nejrozšířenějších teorií praví, že začínáme být nemocní právě kvůli své přílišné čistotě.

Dějiny špíny

O člověčí hygieně v průběhu věků se můžeme dočíst v knize paní Virginie Smithové Čistota: dějiny osobní hygieny. Dozvíme se tam spoustu zajímavě nechutných faktů. Například že za dob panování francouzské a anglické aristokracie lékaři tvrdili, že mytí vodou otvírá v těle póry, kterými se do něj dostávají choroby. Díky této jasnozřivé teorii francouzského krále Ludvíka VIII. poprvé vykoupali až v sedmi letech. Britská královna Alžběta se myla jen jednou týdně a její nástupce Jakub I. si pro jistotu myl jen prsty u rukou.

Až do 19. století byla prakticky celá zeměkoule nadmíru zasviněným místem. Pak přišli vědci s mikroskopy, teoriemi o bacilech a dezinfekcích a po druhé světové válce jsme se začali horlivě mydlit. Nešlo to ale nijak rychle a třeba v Anglii chyběla koupelna asi ve dvou pětinách domácností ještě na začátku padesátých let.
Zavedením hygieny jako společenské nutnosti jsme se dokázali zbavit řádění různých nepříjemných nemocí, ale jak už to chodí, trochu jsme svou snahu přehnali. Zvlášť během posledních pár let už naše záliba v čistotě hraničí s chorobnou posedlostí.

Z koupelen jsme si udělali svatyně, jen dezinfikované je opravdu čisté a naše děti nejsou v bezpečí, pokud je dvakrát denně nevymácháme v savu. Náš imunitní systém se ovšem reklamami neřídí a jede si dál v levelu obranyschopnosti nastaveném během staletí prožitých ve svinčíku. Očekává, že v dětském věku vysmejčíme každý zaneřáděný kout, co najdeme na podlaze, si nacpeme do pusy a mezitím se budeme mazlit se slepicemi a dalšími parazity prolezlými miláčky.

V dezinfikovaném prostředí nemá co na práci a není se co divit, že když už se k nějaké té záchranné akci dostane, tak zpanikaří. Alergie není nic jiného než taková přehnaná reakce našeho imunitního systému. Dokážete si představit hasiče útočícího vodním dělem na zapálenou svíčku? Nebo odháněče much s lopatou v ruce? Nějak tak to prý v našem špíně neuvyklém organismu funguje.

Reklama na špínu

Důkazy o škodlivosti přehnané hygieny se množí. Výzkumy prokázaly, že například dětem zemědělců hrozí minimální nebezpečí onemocní astmatem nebo sennou rýmou. Spolkový institut pro zdravotní ochranu spotřebitele a veterinární medicínu v Německu dokonce vydal prohlášení, že by se v domácnostech neměly používat dezinfekční prostředky ani dezinfekční prací prášky. Očekávat, že se postupem doby přestaneme v zájmu svého zdraví mýt, je asi hloupost.

Prstů ukazujících na naši hygienickou posedlost je ovšem už tolik, že je začínají brát na vědomí i samotní výrobci čisticích prostředků. Jeden z největších - Unilever - nedávno spustil reklamní kampaň „Špína je dobrá". Tvrdí v ní, že špinavé děti jsou děti činorodé a že špína je výrazem osobní svobodomyslnosti. Samozřejmě nakonec dodají, že díky zázračnému pracímu prášku všechna špína zmizí, ale na začátek to není špatné. Kdo ví, možná není tak daleko doba, kdy v televizních reklamách budou dráždivě ušmudlané dámy nabízet zdravotně prospěšnou špínu v rodinném balení se slevou.

Výzkumníci z kalifornské univerzity v San Diegu nedávno uveřejnili objev bakterie, která žije na lidské kůži a vylučováním zvláštních molekul zabraňuje zanícení hojících se ran. Na kůži vydrhnuté antibakteriálním mýdlem se jí samozřejmě moc nedaří. Stejně tak se umýváním zbavujeme bakterií, které ze špíny izolovali na univerzitě v Bristolu. Tyhle breberky svým působením stimulují části mozku produkující serotonin - hormon dobré nálady.

Posedlost hygienou už se promítá i do našeho psychického zdraví. Stále častější je výskyt obsedantně-kompulzivní poruchy zaměřené na neustálé uklízení. Posledním hitem je úchylka zvaná bromidrofobie. Lidé, kteří jí trpí, mají utkvělou představu, že smrdí.

Za rozšířením hygienické mánie stojí ďábelsky geniální tah amerických výrobců mýdel a úklidových prostředků. Ti začali už od konce 30. let sponzorovat rádiové a později televizní vysílání zaměřené na domácí paničky, ze kterého se vyvinul svébytný žánr dodnes známý jako „mýdlová opera". Třeba Procter & Gamble stojí za spuštěním nejdelšího seriálu v dějinách „The Guiding Light", který běží od roku 1937 a pokračuje dodnes.

V Británii se velké sledovanosti těší mírně úchylná reality show How Clean is Your House? (Jak máte doma uklizeno?). Královny čisticích sajrajtů Kim a Aggie v něm lezou lidem do bytů, otírají všechno vatovými tampony a pod mikroskopem odhalují hrůzy, které si doma chováme. Obecenstvo zděšeně hýká a oddechne si až po řádné debordelizaci příbytku chemikáliemi darovanými sponzorem pořadu.

 

Text: Jiří Holubec
Foto: Profimedia

Zpět