Píšu SMSku kamarádovi: „Tak jsem akorát dorazil ze Zanzibaru.” “Uff, včera jsem se odtamtud vracel po čtyřech”, přijde mi odpověď. No jo, pod výrazem Zanzibar si moji známí holt představí pražskou hospodu. My ale byli na ostrově. Fajnovém ostrově.

Na Zanzibar se dostanete dvěma způsoby. Letadlem a samozřejmě lodí. Nejdřív se ale musíte dopravit do Dar Es Salamu, hlavního města Tanzánie. A pak si vybrat mezi trajektem a vrtulovým letadélkem, divoce skákajícím ve větru. Trajekt je levnější a pro mnoho lidí psychologicky přijatelnější. Ale zase je pomalejší a člověk musí cestovat přes město, než se dostane do přístavu. Letadélko je hned u nosu a pohled z vrchu stojí za to. Uděláte dobře, když si oboje rezervujete přes internet předem.

Vila na pláži

Na letišti nás vítá ohromný nápis „Smile, you are in Zanzibar" (Úsměv! - Jsi na Zanzibaru). Příjemně nakopne a dodá náladu. Protože se to ve větší skupině vyplatí, pronajali jsme si vilu. Dají se najít opravdu příjemné kousky. Ta naše byla pár metrů od moře. Čistá sněhobílá pláž byla hned za barákem, vybavená kuchyně nám umožňovala vařit si a pořádat večerní hody a bazén báječně suploval ranní sprchu.

Prodavači lidí

Představa, že na Zanzibaru se hlavně paří, je zavádějící. Ne že by sem tam bary nebyly, ale obyvatelstvo ostrova je převážně muslimské. V každé vesnici je aspoň jedna malá mešita. Takže ve finále popíjíte hlavně s ostatními turisty, muslimové alkohol nesmějí.

Islám se do Zanzibaru dostal skrze arabský Omán, který ostrov nějakou dobu kolonizoval. Jeden čas si tam Ománci dokonce zřídili i hlavní město. Důvod byl jednoduchý - otroci. Obchodovat s nimi se v té době zatraceně vyplácelo. Byl to velký byznys a Zanzibar se stal v tomto oboru významným střediskem.

Dnes je vliv Arabů vidět hlavně na lidech. Zanzibarané se dodnes oblékají stejně jako Ománci. Nosí bílé dlouhé košile, tzv. dišdaši, s třásničkou a fešácké čepičky, tzv. kumy. Ženy se pak balí do tradičních muslimských šátků - hedžábů, svítících psychedelickými afrobarvami. Další alternativou ženského oblečení je nudný černý hábit, tzv. abája, ze které koukají jen oči.

Hakuna matata

Pro Čechy to sice není zrovna důležité, ale arabsky se tu i přes ten ománský vliv moc nedomluvíte. Teda kromě obligátního "Salám Alejkum", které místňáky potěší. Lepší je ale "Džambóóó", což je „Ahoj" po jejich, tedy svahilsky. Další praktická slůvka jsou "Hakuna matata", což znamená něco jako "žádný problém". V praxi to znamená něco jako španělsky "maňana", nebo arabsky "inšallah", případně jamajsky "soon comes". Přeloženo do češtiny něco jako "hele nevim", "dá-li pánbů", "uvidíme" a podobně.

Tak jako skoro nikde v Africe, ani na Zanzibaru se nedočkáte přesnosti, spolehlivosti, dochvilnosti. Konec konců, pokud hledáte něco takového, jeďte na dovolenou do Švýcarska. Prostředí je tu nádherné, i když žádné přírodní krásy nebo zajímavosti kromě úžasného moře nečekejte. Teploty jsou tak akorát, a to víceméně celý rok. Zima je neznámý pojem a panuje tu příjemných 30? C. Co chcete víc?

Zanzibarský panelák

MHD funguje stejně, jako ve většině Afriky - jezdí tu dodávky Toyota nebo náklaďáky s lavicemi. Jízdní řády nejsou třeba. Stát u silnice a mávat bohatě stačí. Docela se hodí půjčit si auto. Suzuki Vitara vás vyjde na zhruba 30 dolarů na den. Jen je třeba se smířit s tím, že skrze díru v podlaze vidíte silnici a že řízení je vpravo.

Cestou po zanzibarském venkově se dá narazit na podivuhodné věci. Třeba pravý nefalšovaný panelák. Tipoval bych to na nějakou bratrskou pomoc ze šedesátých let. Spokojeně se pasoucí kozy před vchodem a prádlo sušící se na balkónech mu dodávaly přátelský venkovský ráz. Ale typické baráčky stavěné z bílobílého korálu, občas ostrého jako sklo, se sem hodí tak nějak víc.

Kromě flákání a jezdění dokola se na Zanzibaru dají dělat i jiné věci. Třeba se můžete potápět. Je tu spousta potápěčských základen s poměrně kvalitní výbavou, doplněných překrásným potápěcím terénem. K tomu super viditelnost, bohatá fauna i flóra. A novým hitem se stává kite-surfing, jezdění na prkně za speciálním padákem. Ještě trošku vypilovat úroveň služeb a dochvilnost a Zanzibar je ráj.

To nejhorší nakonec

Jak už to tak chodí, nejhorší je odjezd. Komu by se také chtělo odjet někam, kde je zima, prší a lidi se tváří kysele. Místo oceánu hučí dálnice, písek je žlutý a najdete ho akorát tak na stavbě. Tak snad ať ten Zanzibar zůstane takový jaký je, aby bylo vždy kam prchnout.

Fotogalerie

Související

• Správný vozíčkář má večer spát

  Taky vám přijde, že je už prakticky všechno bezbariérové? Vypadá to, že za chvíli začnou pro vozíčkáře přestavovat i horolezecké stěny. Jenže to se...

• Dobití Berlínem aneb Polívka u slečny Heckerové

  Pokud vám někdo tvrdí, že perfektně zná klubový život v Berlíně, je to lhář. V německé metropoli se stovkami barů, rockklubů, diskoték, karaoke,...

• V zemi heroinu a Matky Terezy

  Jaké to je v Kosovu, ve městě, které zdecimovala občanská válka. Jak se k sobě mají Srbové a kosovští Albánci? Přečtěte si v reportáži, po které vás...