Otevřete jóni směrem k zemi

Ženské kruhy lákají na tantrická cvičení, znovuobjevování divokosti a síly, ženské sdílení radostí i trápení a další rituály. Nevím, co si pod tím představit. Musím to prostě vyzkoušet.

V centru Prahy v sále s parketovou podlahou a výhledem na Staroměstské náměstí provádí Ivana Megová každý týden ženy, holky, slečny, vdané i rozvedené paní večerem jménem Síla ženství. Hlavou mi víří různé kombinace kurzů pletení, schůzek militantních feministek, instruktáže jak správně a radostně menstruovat až po lesbické orgie.

Ženy se postupně scházejí, převlékají se z kalhot a kancelářských kostýmků do volných dlouhých batikovaných sukní. Já stojím v nastřelené kožené bundě a foťákem v ruce v rohu a připadám si jako úchylák, co přišel šmírovat holky. Ivana mi nabízí sukni. Přestože mám batikované období už chvíli za sebou, vděčně natahuju „stejnokroj" a sedám si na zem do ženského kruhu.

Otevřete se

Je nás sedm a sedíme kolem malého oltáříku. Z oltáře na mě vyvaluje prsa věstonická Venuše, indickou sošku odhaduju na Shakti. Další bohyně s odhalenými ňadry už nepoznávám. Ivana vysvětluje, že každá žena projde během svého života několika fázemi. Začíná jako nevinná a bezstarostná Panna, stane se rozkošnickou Milenkou, starostlivou Matkou, Královnou, Čarodějkou a kruh života dokončí jako stará moudrá Babička. Lektorka posílá po kruhu obrázky bohyní, které symbolizující jednotlivé fáze ženství. Jednu kartu se ale zdráhá poslat. „Víte, když ženy potřebovaly odstrašit muže, kteří jim chtěli ublížit, nebo zlo obecně,
ukazovaly svou jóni." Jóni označuje v tantře pipinku. Okamžitě mi najede představa, že bych v nouzi nejvyšší na úchyláka v parku vytasila svoji jóni. Asi by se vyděsil, že jsem větší pervert, než on a nechal mě na pokoji. Není to úplně blbý nápad.

Měsíční rituál

Je úplněk. Ženy mají svůj menstruační kalendář na obloze. Proto Ivana vysvětluje úplňkový rituál, který budeme dnes provádět. Jeho součástí je tancem vyjádřit a prožít všechny fáze ženy. Jako panny skotačíme po louce, jako milenky nakrucujeme boky... Máme dupat, zpívat, křičet a plakat, což některé z nás činí. Lektorka sugestivně popisuje jednotlivé archetypy. „Otevřete svoji jóni směrem k zemi. Jsme ženy a ze země čerpáme energii...." Snažím se otevírat jóni, ale pak se začnu stydět, že myslím na svoji pipi mezi tolika lidmi, tak se začnu soustředit na tanec. Za chvíli jsem v rauši, jako když jsem křepčila v šestnácti poprvé na dýze zmaštěná broskvovou vodkou. Pootevřu oči, v zšeřelé místnosti víří sukně, bosé nohy šustí po parketu. Celá zpocená dotančím k oknu, zírám na Měsíc a šeptám svoje přání. Až je mi skoro líto, že veselice končí a my sesedáme zase k oltáři. Ještě bych si zatrsala.

Po čtyřech hodinách jdu po prázdném Staromáku zalitém studeným úplňkovým, připravena nějakému úchylovi ukázat svou jóni a vyděsit ho tak k smrti.

A co s tím?

Holky chodí pokecat s kámoškama na latte machiatto. Když je to hodně špatný, tak si popovídají s psycholožkou. Pro dobrý pocit zaskočí na aerobik. Nebo na dýzu. Ženské kruhy jsou tak trochu kombinace toho všeho dohromady. Teda pokud vám nevadí, že při tom máte batikovanou sukni.