„Hrála jsem si i s panenkama, ale víc jsem se s bráchou tahala o angličáky a sanitku 1203. Jo a měli jsme plechového šlapacího moskviče, mám s ním první fotku za volantem,“ vzpomíná Eva Srpová. Boří genderové stereotypy, jako by se nechumelilo, ví o autech víc než většina chlapů, píše o nich do špičkového časopisu a má řidičák úplně na všecko.

Čím jste...
To není pravda, že mám řidičák úplně na všechno. Autobus mi chybí, na ten ještě nějak nedošlo. Začala jsem se bát, že bych už po letech neudělala testy na plný počet. Ale jinak mám kolonky opravdu komplet, táta má autoškolu a mně to nedalo.

Aha, tak pardon. Autobus ne. Ale zorat pole traktorem byste dovedla...
Přijeďte za mnou na rande v John Deeru a zorám vám, co budete chtít. Co jste se to chtěl zeptat?

Čím jste přijela?
Mám tady nový Opel Astra. Docela fajn auto, příjemně mě překvapilo. Přečtěte si pak test ve Ventilu. Sehnala jsem k němu i nějakou konkurenci.

Takže testovací. S čím jezdíte v civilu?
Vlastní auto nemám, díky práci ho zatím nepotřebuju. A jsem docela ráda, že to aktuálně nemusím řešit, protože bych musela zvažovat tolik různých věcí, že na mě jdou mrákoty. Peníze, požitek z jízdy, dítě...

Baví auta vašeho šestiletého syna?
Jasněže! Líbí se mu, že je pořád střídám, a nejradši má samozřejmě, když zrovna jezdíme nějakým žihadlem. Díky práci jsem populární i u spolužáků ze školky, které někdy vozím. Strašně mu závidí. Jednou tam měli akci, při které rodiče dětem ukazovali, co které povolání obnáší zajímavého. Byl tam třeba řidič sanitky, který jedno z dětí nafoukl do krunýře na ochranu při poranění páteře. No a já jsem jim ukazovala různá auta a ptala se, co by o nich napsaly. Nejvíc je ale zajímalo, jestli už jsem řídila Ferrari. Asi jsem ztratila dost bodů, když jsem přiznala, že ještě ne.

Benzin, nebo nafta?
To je těžké říct jednoznačně. Když najezdíte desítky tisíc kilometrů ročně, je lepší nafta, protože na ní ušetříte. Já mám ale obecně radši atmosferický benzin. Mám z benzinových motorů lepší pocit, průběh zátahu je lineární, dá se s nimi líp pracovat. A krásně zní. Ale ani to neplatí u všeho. Třeba od BMW jsou i nafťáky super.

Průběh zátahu je lineární. To zní parádně. K čemu je to dobré?
Legrácky, legrácky, na to chlapy užije. Zkrátka když šlápnete na krk benzinu, tak zrychluje od nízkých otáček k vysokým rovnoměrně. Turbodiesel bývá dole chcíplý, v určitých otáčkách sepne turbo, přijde kopanec a pak to táhne. Kvalita turbodieselu se ostatně dneska hodně posuzuje podle toho, jak dokáže tenhle turboefekt potlačit a jak se přiblíží k průběhu zátahu benzínového motoru. Je to hotová věda.?

Když je řeč o vědě - teď se hrozně řeší hybridy, elektrický pohon, vylepšování efektivity klasických motorů... Co je podle vás lepší?
Je super, že se automobilky snaží zlepšovat všechny tyhle alternativy. Těžko říct, který z trendů za nějakých 20 nebo 30 let převálcuje ostatní. Možná budeme jezdit na vodík. Problém je podle mě jinde. Bojím se, abychom v honu po nulových emisích nepřišli o všechnu zábavnost aut a o radost z jízdy. S prvním skutečným sportovním elektroautem Tesla Roadster prý není stejné svezení jako s benzinovým supersportem. Je to rychlé, na poměry elektroaut to má slušný dojezd, ale chybí tomu ten požitek. A já nechci skončit u škatule na převážení věcí z bodu A do bodu B.

Jaké auto byste si teda přála?
Neřeknu vám jednu značku, to nejde. Mám ráda auta, která vyvolávají emoce a člověka je baví řídit. Že se těšíte, až se projedete, že cítíte, jak s vámi auto komunikuje - skrz volant, sedačku, zadek... Že je hravé. Protože v tu chvíli k němu nabýváte důvěry. Výkon je podružná věc. Já vím, zní to asi bláznivě, jako by si člověk pěstoval až nezdravý vztah k neživé věci. Doufám, že jednou nebudu trávit všechen volný čas v garáži a leštit tam hodiny nějakou úchylnost. (Smích.) Já neřídím z povinnosti, ale protože to mám hrozně ráda. A chci si užít nejenom nějakou pěkně kroucenou okresku o víkendu, ale třeba i cestu na nepříjemnou schůzku. A nejde o rychlost. Jde o radost z toho, že sedím za volantem prima auta.

Tak aspoň jednu káru, po které teď toužíte.
Nejvíc jsem nadšená, když se naskytne možnost projet si nějaký starší a zajímavý stroj. Nová auta jsou samozřejmě super, ale jsou hrozně přetechnizovaná, a kvůli bezpečnostním regulím už dokonce ani nevypadají tak sexy. Nechci tady lamentovat jako nějaká důchodkyně, ale při jízdě vás hlídá elektronika, brzdí, když si myslí, že to nezvládnete sami, dokonce parkuje... Je to pohodlné, ale auta jsou kvůli tomu pořád větší a těžší, bezprostřední vazba na řidiče je často v tahu. Starší zajímavé a zachovalé kousky mě tudíž lákají víc. Co bych zrovna chtěla? No třeba Aston Martin DB5, Datsun Fairlady, Mazdu MX-5, Citroën DS, BMW 2002, Ford Capri, Porsche 2,7 RS a taky Lotus Elan. A chtěla bych se někdy svézt třeba Toyotou 2000GT nebo Renaultem 4 a taky Renaultem 5 Turbo. Spokojeni?

Lotus nedělá jenom formule?
No když to říkáte...

Máte radost, když pokoříte chlapa, ať už při řízení, nebo ve znalostech o autech?
Nedělá. S muži nepotřebuju bojovat. Nesoupeřím s nimi a nepotřebuji si dokazovat, jestli jsem lepší. S vámi je přece mnohem větší legrace jinak. (Smích.)

Takže nejste feministka?
Ne. Já muže obdivuju a vážím si jich.

A věříte na rozdíly mezi řidičskými schopnostmi žen a mužů?
To je hrozně ošemetná otázka. Když se člověk snaží o zobecnění, vždycky to je problém. Je pravda, že hodně žen má sklony ke zmatkářství a hodně chlapů občas přeceňuje své schopnosti. Ale pak najdete i početnou skupinu žen, které nezmatkují, a chlapů, kteří neriskují. Zkrátka a dobře jsou špatné řidičky a dobré řidičky a špatní řidiči i dobří řidiči. I když přiznávám, že občas, když míjím na křižovatce zmatenou paní, která nedává blinkry a nedívá se ani do zrcátek, taky si řeknu: „No jó, ženská!" Ale stejně tak potom nadávám na nějakého agresivního cvoka, co předjíždí a nemůže vidět za zatáčku. Nejde ale o to, co kdo má v kalhotách nebo pod sukní.

Jste pro zvýšení limitu na našich dálnicích na 160 km/h?
Když se podíváte na statistiky nehod a úmrtí na silnici, tak na dálnici je jich v porovnání s okreskami a městy málo a kvůli vysoké rychlosti ještě daleko míň. Statistiky mluví opravdu spíš pro zvýšení, i když samozřejmě ne všude, ale jen na těch úsecích dálnic, které jsou na to udělané. U nás obecně ale není ani tak problém s omezováním rychlosti jako s hromadou nadbytečných dopravních značek. Někde v Evropě, tuším v Belgii, na jednom úseku silnice zrušili značky kromě těch nejzákladnějších a nechali lidi, ať jezdí podle uvážení a základních pravidel, jako je pravidlo pravé ruky. Nehodovost tam klesla asi o třetinu. Potom se spousta evropských měst zavázala, že začne rušit nadbytečné značky, ale nakonec to bohužel nějak vyšumělo. Takže máme přepříkazováno a přezákazováno...

To je asi dost mužská odpověď...
To je odpověď člověka, který rád řídí a nemá rád omezování tam, kde to není z různých důvodů nezbytné. Koukněte na ten příklad z Belgie. Sebrali lidem značky a drtivá většina z nich začala jezdit mnohem zodpovědněji. Nejde o to lidi zbytečně prudit, je potřeba je naučit, aby se vzájemně víc respektovali.

Projevuje se vaše ženství v testech aut, nebo píšete jako „člověk, co rád řídí"?
Jde o to, co si pod tím „projevováním ženství" představujete. Jsem sice holka, ale kolegové se smějí, že musím mít určitě aspoň jednu kouli. Mně určitě na autech nebaví to, co si chlapi myslí, že holky zajímá. Já nevzdychám, když je autíčko roztomilé a červené. Ostatně pochybuju, že je takových žen nějak extra moc. Design a styl jsou pro mě důležité, ale to pro kolegy taky. Mnohem zásadnější ovšem je, jak auto jezdí. Nesnažím se hrát si v psaní na chlapa. Mám svůj vlastní styl a myslím, že je v časopise rozpoznatelný.

Kolik je vás v redakci?
Deset. Já a devět chlapů.

Dávají vám najevo, že jste žena?
Dávají a já jsem za to ráda. Bylo by se mnou něco v nepořádku, kdyby nedávali, ne? Koukněte, mám ráda auta, ale jsem normální ženská, ráda se oblékám, bot mám... jak to říct... plný botník. Podle mě je úplně normální, že občas, když někam jdu pracovně coby redaktorka motoristického časopisu, budím rozruch, a nevadí mi to. Auta jsou prostě odjakživa skoro stoprocentně doménou chlapů. Když se třeba čas od času objeví schopná závodnice, je hned pod drobnohledem. Ale vsadím se, že když mají někde na základce nebo dokonce ve školce mladého učitele, budí rozruch daleko větší.?

Dneska jste jejich a určitě jsou na vás podobně pyšní jako my díky Ventilu. Ale bylo těžké se prosadit?
Ani ne. Vyšel inzerát a já na něj odpověděla. Pozvali mě na pohovor a řekli, ať za týden nastoupím. Že jsem neměla praxi, brali jako výhodu. Autocar vychází podle britské licence a Britové píšou o autech jinak, než je zvykem tady. Důležitější je zprostředkovat emoce, aby to mělo příběh, abyste se u článku o autech bavili, a ne jen louskali technická data. A tenhle styl se samozřejmě snažíme zachovat i u našich vlastních článků. Hned mě to chytlo. Od loňska se navíc objevuju v televizním pořadu Meziplyn.

Prý děláte taky divadlo. Nemlátí se to s těmi auty?
Proč, proboha? Dělat jenom jednu věc by mě nebavilo. Nemám kvůli autům klapky na očích. Bavím se výtvarničením, divadlem, čtu, chodím na výstavy. Kdybych se autům věnovala totálně, asi bych byla větší profík. Ale přijde mi, že bych o daleko víc přišla. Když se navíc člověk úplně zahrabe v jedné věci, dokáže o ní podle mě čím dál méně srozumitelně mluvit s lidmi, kteří tím až tak nežijí. A to je u novináře průser.

V tom divadle, he he, hrajete ženské, nebo mužské role?
Hraju ženské role, dokonce i vášnivky! Je to kladenské divadlo VAD a děláme většinou komedie. Pokoušeli jsme se i o něco vážnějšího, ale moc to nefunguje, lidi od nás prostě čekají legraci. Ale jsme docela úspěšní, skoro pokaždé se probojujeme přes regionální soutěže až na Jiráskův Hronov. To je mimochodem taky umění, poznat, co vám jde, a do čeho se jenom stylizujete. I proto si myslím, že člověk potřebuje zkušenosti z víc oblastí.

Máte nějaký příklad rozdílnosti, se kterou se lidi dívají na řidiče a na řidičky?
Takových by byla spousta. Třeba ten stereotyp, že když ženská jede v lepším autě, tak si ho musela vydělat přes postel. Jednou jsem takhle někam vezla známou, která neví, co dělám. Bylo to v nějakém lepším testovacím autě a ona celou dobu mlčela. Těsně předtím, než jsem ji měla vyložit, se na mě podívala a zeptala se: „Evo, s kým ty teď chodíš?"

Související

• Mám černobylskou nemoc

  Když náš kolega Petr Toman odjížděl na dovolenou do Černobylu místo někam k moři, klepali jsme si všichni na čelo. Když o pár měsíců později s fotkami...

• Programátora poznáte podle bot

  Ve střední Evropě spolupracuje přímo s Facebookem jediná firma. Sídlí v Plzni, kde se také zpracovává celosvětově největší objem dat z facebookových...

• Už mám dost slátanin z rádia

  „Mám teď volno, přijeďte, kdy budete chtít,“ říká do telefonu. Chlap, který ze svého mrňavého bytu v Mladé Boleslavi zahýbal českým internetem....