Mensa
Mensa vznikla v roce 1946 v Oxfordu. Funguje ve víc než 100 zemích světa a má okolo sta tisíc členů. Přidat se do ní může každý, kdo dosáhne v oficiálním testu inteligence výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace, a vlastní tedy IQ nad 130. V Čechách je v Mense kolem 2000 lidí.
Magazín
Časopis Mensy se jmenuje Mensa. Opravdu. Spolek nejchytřejších hlav v naší zemi podumal a vymyslel tohle originální jméno. Navíc vyvedené v sexy 3D fontum kjterý sice vypadá stejně hlavou nahoru i dolů (říkají to ambigram), ale nečitelný je z obou stran stejně.
Od spolku nejlepších mozků Mensa by jeden čekal nadprůměrné výkony ve spoustě věcí. A taky že ano. Otevřeli jsme spolkový časopis a nestačili se divit.
Inteligenční giganti dokazují relativitučasových jednotek.
„Zdá se až k neuvěření, jak rychle to uběhlo, a je tu zase nový rok. A tak je namístě malá rekapitulace toho, co se událo v uplynulém půlroce."
(Mensa 1/2009, Zpráva - ekonomika a administrativa, s. 12)
Hromadně se účastní svých úspěšnýchprojektů.
„V současné chvíli je projekt částečně sužován nedostatkem dobrovolníků. Pravdou je, že na projektu v současné chvíli pracuji zcela sama."
(Mensa 6/2010, Projekt Kariérní podpora, s. 30)
A na ještě zajímavějších akcích
„Zřejmě největším zážitkem tohoto setkání byla soutěž v pexesu."
(Mensa 6/2010, Valná hromada Místní skupiny České Budějovice, s. 61)
Organizují prestižní, našlapané soutěže krásy.
„Miss Mensa. Od 1. 12. 2010 do 31. 3. 2011 se mohou hlásit slečny, paní (svobodný stav jsme již jako podmínku zrušili) a obecně osoby ženského pohlaví ve věku od 14 let (horní věkovou hranici jsme také zrušili)."
(Mensa 6/2010, Miss Mensa, s. 17)
Miss Mensa
Soutěž Miss Mensa má vtipnou historii. V jednom z posledních ročníků se jí účastnily třeba jen čtyři kandidátky. Mrkněte na finalistky roku 2010. První a druhá vicemiss vypadají jako postavičky ze Star Wars a výherkyně je sice milá blondýnka, ale co s tím, když ani sám šéfredaktor časopisu nedokáže v rozhovoru s ní vymyslet lepší dotaz než: „Proč se nejmenuješ Karel?" Ostatně celý rozhovor s královnou krásu stojí za přečtení a důkladnou analýzu.
Řeší globální problémy.
„Nutnost řešit globální problémy současného světa se stává stále naléhavější. Obnovuji činnost SIGu Globální problémy a počátkem roku 2009uspořádáme pilotní setkání zájemců o činnost. Zájemci, pište na můj mail nebo mě kontaktujte telefonicky (do 21 hod.)."
(Mensa 1/2009, SIG Globální problémy, s. 34)
Vědí, že budoucnost je nejistá.
„Předkládáme Vám plánované akce na rok 2009. V průběhu roku se ještě objeví řada dalších, které vzniknou spontánně, a naopak některé z plánovaných aktivit se nemusí uskutečnit."
(Mensa 1/2009, Kalendář akcí na rok 2009, s. 2)
Redakce jejich časopisu se brodí v záplavě zajímavých materiálů.
„Každý člen Mensy ČR může poslat libovolný počet příspěvků na jakékoliv navržené téma." / aby také ne, když mají tak propracovaný systém přispívání, focení a vůbec.
(Mensa 6/2010, Já a Mensa, s. 20)
Na jejich akcích je narváno.
„Každý člen Mensy ČR může poslat libovolný počet příspěvků na jakékoliv navržené téma."
(Mensa 6/2010, Inzerát na straně 21)
Pravopis dokážou řešit při jednání o změně stanov.
Název návrhu: Úplná jména - formální
Popis návrhu: Ve stanovách by měla být veškerá terminologie psána zásadně celým jménem s počátečním velkým písmenem, tj. Volební komise, Kontrolní komise, Rada Mensy ČR, Rada místní skupiny, Zájmová skupina, Místní skupina...
Důvod (výhody): Zpřehlednění textu díky velkým písmenům, zabránění nejednoznačnosti pojmů jako „Rada", „komise".
Rizika přijetí (nevýhody): O něco delší text stanov, porušení pravidel českého pravopisu.
Možné alternativy: Zavedení slovníku, definování pojmů na začátku, tučné písmo.
(Mensa 4/2010, Výzva k zasílání návrhů ke změně stanov Mensy ČR, s. 13)
Vyznají se ve společenských hrách.
„... kde se od 14:00 budeme střídavě věnovat ping-pongu, pétanque, grilování, dalším společenským hrám, popř. ohni či malému bazénku."
(Mensa 4/2010, Grilování v Prostějově, s. 26)
Berou mezi sebe i hadry. Samozřejmě když mají dostatečně vysoké IQ.
„Na srazu bylo vidět, že Mensa je opravdu rozmanitá společnost, některým členům to opravdu seklo. Dokonce i oblek, naneštěstí bez taláru, se objevil s výmluvou, že jde, jako já, rovnou z práce."
(Mensa 4/2010, Exkurze u hasičů v Brně, s. 52)
Jo, a abychom nezapomněli - hrají Dračí doupě.
„Ve jménu meče předků a kouzel draků, jak se opovažuješ, smrtelníče, tázat se, čehož jsme vykonali? V našem jméně zanikala království, padaly císařské trůny a země měnila svou tvář! Prožívali jsme neskutečná dobrodružství, při jejichž vyprávění ti bude tuhnout krev v žilách! Navštívili jsme místa, kam noha rozumné bytosti nikdy nevkročila, a ty se stále ptáš, co že jsme to dělali? Pak věz, ty odvážný, že pravidelně se několik hrdinů setkává každou středu v týdnu, aby světu dokázali, kdo tu vládne. Jestli si myslíš, že i ty na to máš, ozvi se či nahlédni do své křišťálové koule a zjistíme, zda přežiješ. A protože šanci na svou slávu a bolestivou smrt chceme dát každému, i letos jsme pořádali klání Hrdinové 2008, kde vítěz byl po zásluze štědře odměněn z truhlic Mensy. Tak co, stačilo? Válka draků na mě nepočká, ale jestli si to chceš zkusit, tady je meč a za tím pohořím tě čeká dobrodružství, kterému jiní neuvěří."
(Mensa 1/2009, SIG DrD, s. 33)
Jsme jiní, protože jsme stejní.
Šéfredaktor magazínu Mensa Tomáš Kubeš se v jednom ze svých bystrých úvodníků vyznává: „Mensa je otevřenost a tolerance. Mensa je nebát se být sám sebou." Ač prý jsou lidé v Mense nesmírně různorodí, mají společnou osobní zkušenost s tím, jaké to je, lišit se svou inteligencí od okolí. Což je údajně vede ke společné toleranci a dalším dobrým vlastnostem. Vyznáte se v tom? Nejsme si jistí, jestli jsou všichni Mensané stejní, protože vědí, jaké to je, být jiný, nebo jestli jsou každý jiný, protože mají všichni úplně stejnou zkušenost, každopádně jsou ale v moc povedeném spolku. Je plný zajímavých a inspirativních osobností.
„Je neuvěřitelné, kolik zajímavých a schopných lidí v Mense je, jen o nich nevíme."
(Mensa 1/2009, Zpráva - ekonomika a administrativa, s. 13)
Takže co říci závěrem. Jestli takhle vypadá vysoká inteligence, tak radši zůstaneme blbí.
A navrch zvláštní překvápko pro literární fajnšmekry a fandy ryzího humoru. Vybíráme jeden z mnoha příspěvků:
Netypicky v ZOO
autor: Jan Pinz
Jednoho sobotního odpoledne mne napadlo, že bych mohl zajít na návštěvu zoologické zahrady. A rozhodl jsem jí navštívit stylově oblečený. Ve sklepě jsem měl vycpaného medvěda, jehož skolil můj pradědeček. Ten byl vášnivým lovcem ledasčehos, zvláště žen, a pak si připadal jako štvaná zvěř, když prchal před partnery oněch dam..
Nebylo to vůbec snadné se do medvědí kůže obleknout. Rovněž nebylo jednoduché nasednout do auta a to pak řídit. Hodně lidí bylo v šoku, když vidělo za volantem medvěda. Ale já si jich nevšímal a podařilo se mi dojet k ZOO.
Poté, co jsem po čtyřech došel k bráně, tak se všichni návštěvníci rozprchli a pokladní na mne zíral s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy.
„Dobrý den. Prosil bych jeden lístek. Omlouvám se, že jsem vyděsil ty lidi, ale třeba se vrátí a vy nebudete finančně škodný,“ řekl jsem mu.
Pokladník zamžikal očima, přičemž mi podal roztřesenou rukou lístek a jeho výraz obličeje se nezměnil.
„Aspoň si zavřete pusu. Mohla by vám do nich vlítnout moucha,“ sdělil jsem mu. Jeho obličej však vypadal ztuhle, načež se mu protočily panenky. A vzápětí se sesul na podlahu pokladny.
„To je strašný. Asi mu nikdy k pokladně nepřišel nikdo převlečený za medvěda,“ pomyslel jsem si v duchu při projití bránou.
V medvědí kůži mi bylo dost vedro, tak jsem jí ze sebe sundal. A poněvadž mi neunikla ta skutečnost, že mám na krku zavěšený fotoaparát, tak jsem začal fotografovat.
Mou pozornost zanedlouho zaujala skupina lachtanů. Snaha o pořízení, co nejlepších fotek měla za následek můj pád do vody. Ještě nikdy jsem neplaval mezi lachtany. Byl to vskutku nevšední zážitek, který skončil tím, že mne jeden lachtan profackoval svou ocasní ploutví. Mokrý a otřesený jsem po nějaké době dovrávoral ke slonům. Jejich fotografování probíhalo v poklidu, ale jen do té chvíle, než jeden slon svou pozornost soustředil na mne. Přes hledáček fotoaparátu jsem pojednou viděl, jak mým směrem natahuje chobot. Vzápětí z chobotu vytryskla voda a proud stříkající vody mne smetl. Zasáhl i několik poblíže stojících lidí, kteří mi začali nadávat. Nějak mi nezbyl čas jim něco vysvětlit a sprintem jsem utekl co nejdále.
O něco později se mi zachtělo vyfotografovat býky. Chtěl jsem pořídit fotky z velké blízkosti, tudíž bylo mou snahou se co nejlépe maskovat. Po nějakém době jsem se začal přikrčeně přibližovat k býkům, maskovaný za křoví.
„Vaše maskovaní je celkem dobré. Ale tu červenou kšiltovku si radši sundejte,“ uslyšel jsem náhle hlas, který vycházel ze stromu. Podle hlasu jsem poznal, že se jedná o policistu pana Houkačku. Ten díky svému působení v krizových oblastech světa trpěl maskovacím syndromem. Vzápětí mi bylo souzeno zažít rozzuřeného býka, k němuž se za okamžik přidalo několik dalších býků.
A tak mnozí návštěvníci ZOO zažili běh před býky. V chaosu, který následně nastal jsem v běhu narazil do něčeho, co připomínalo lokomotivu se čtyřmi koly. Nasedl jsem na ní a zdárně jí nastartoval. Současně s tím mi na hlavě přistal páv a zároveň jsem za sebou uslyšel spoustu výkřiků. Letmé ohlednutí mi prozradilo přítomnost několika vagónků připojených za lokomotivu. Někteří lidé brzo vypadli, jiné jsem vyvezl bránou ze ZOO, abych poté nechtěně sjel do řeky. Brzo se všeobecný úprk před býky proměnil v mé honění. A já jsem zanedlouho utíkal před naštvaným davem lidí s opičkou na rameni, která mne plácala do tváří.
Blbé odpovědi na blbé otázky
10 maličkostí, které vám otráví shopping
Zkazit se dá i gin s tonikem
Logorama
Kdo by chtěl slony?
Bad boys
Názory 6