Kaprál v třírohém klobouku na mě vztekle štěká rozkazy jako kulomet: „Nabíjet! Zamířit! Pálit!“ Nepřátelský člun na řece pod pevností se už už dostává z dostřelu našeho děla. „Teď, nebo nikdy,“ pomyslel jsem si a vypálil…

Vzduch se naplnil bolestným řevem lodníků mizejících i se zasaženou lodí v labských vlnách. Kanon po boku, po řece plují trosky, naplňuje mě pýcha a očekávám kaprálovu pochvalu. „Tatí, tak už půjdem?" „Cože?" „No jestli už půjdem, tady je to nuda," sděluje mi dcera. Aha. Během celého zásahu stála v palpostu dělostřelecké baterie č. IV nad labským údolím vedle mě. No jo, nechal jsem se trošku unést. Beru ji za ruku a jdeme. Saská pevnost Königstein je pro snílka ráj. Ale na své si přijdou i milovníci historie s menší dávkou fantazie.

Studna ve stole

V Čechách už nic podobného k vidění není. Nemáme totiž tak výrazné stolové hory jako v Sasku. Že nevíte, co je to stolová hora? Špičatý kopec, ale s useknutou špičkou. Vylezete nahoru (většinou velmi strmě), pak jdete dlouho po rovině a pak zase strmě dolů. No a na takovém kopci stál už od začátku 13. století hrad, patřící tehdy české koruně. V průběhu let ale připadl Sasku a od roku 1579 tu stojí pevnost Königstein.

A protože pevnost bez studny je pro obléhatele lahůdka, vyvrtali nejdřív ze všeho studnu. A pořádnou! Je 152,5 m hluboká a je nejhlubší v Sasku. V pevnosti se ale samozřejmě nečučí jenom přes hradby nebo do studny. Celý komplex se rozkládá skoro na 10 hektarech a v jeho zdech naleznete snad všechny atrakce, které válečná památka dokáže nabídnout: prachárnu, pokladnici, která v časech válečných sloužila k uschování státního pokladu, skladiště kanónů, byt velitele posádky. A taky nejstarší dochované vojenské ubikace v Německu.

Poplach!

Kdepak! Kasárna uměli Němci vždycky pěkná. A nejen ta. Když už budete mít všech opevnění dost, můžete se občerstvit za pár eur v místním hostinci U Mušketýra. A po pár polotmavých ležácích zjistíte, že vás vlastně obsluhují sličné markytánky a společnost vám dělají drsní vojíni, kteří zde drží strážní službu. Kdykoliv může někdo zatroubit poplach a pak je třeba všeho nechat a připravit se k boji. Například já. Sloužím u baterie č. IV. Teda dokud se nezačne dcera zase nudit...

Fotogalerie

Související

• Správný vozíčkář má večer spát

  Taky vám přijde, že je už prakticky všechno bezbariérové? Vypadá to, že za chvíli začnou pro vozíčkáře přestavovat i horolezecké stěny. Jenže to se...

• Dobití Berlínem aneb Polívka u slečny Heckerové

  Pokud vám někdo tvrdí, že perfektně zná klubový život v Berlíně, je to lhář. V německé metropoli se stovkami barů, rockklubů, diskoték, karaoke,...

• V zemi heroinu a Matky Terezy

  Jaké to je v Kosovu, ve městě, které zdecimovala občanská válka. Jak se k sobě mají Srbové a kosovští Albánci? Přečtěte si v reportáži, po které vás...