Home › Články › Koleda, koleda o ničem...
Jednou za rok si jako banda trotlů stoupneme v potemnělém obýváku před mrtvý strom navěšený jako stará maškara a navlíknutí do hader, které běžně nenosíme, začneme zpívat o tom, že jsme parta pastýřů, co jde z Betléma. Divnost, tyhle koledy.
Dřív to byly písně pro koledníky. Pro skupinky dětí nebo jiných potulujících se parchantů, kteří táhli od baráku k baráku a všude, kde měli domácí odvahu jim otevřít, začali zvěstovat novinu. Teda novinu. Ono to bylo každý rok stejné, takže všichni už věděli, že se zase v Betlémě, ve chlévě narodil svatý prcek. To, co s touhle tradicí tropíme my, to nemá obdoby.
Jenom si to vemte, rodina z běžného českého maloměsta, která nejblíž k Betlému byla leda tak v all inclusive hotelu v Egyptě v době posezónních slev, najednou vyskočí a zaryčí: „Nesééém vám noviny, poslouchejte. Z betlémské krajiny. Pozor dejte."
Nebo všichni zpívají: „Rychle, bratři, vstávejme, do Betléma honem chvátejme, dary s sebou vezměme a Ježíška tam pozdravme." A přitom se ani nehnou a na dárky pod Ježíška sami čekají. A to ani nemluvíme o tom, že koledy se zpívaly spíš na tři krále, kdy podle tradice ta zpráva o zrození dorazila mezi lid a kdy k Ježíškovi přišli tři mudrcové.
Prostě jsme za ty roky nějak přestali rozumět svým koledám. Slibujeme si, že půjdem spolu do Betléma, a že já bych rád k Betlému, vzhůru, bratři milí a podobné poutní výzvy a nejdál od stromku se dovalíme leda na kanape. Ještěže pak všude zazní Stille Nacht.
Rolničky, prdlačky, ta žába je pako...
Názory 2
Názory 0
Názory 0
Copyright © 2008-2012 Vodafone Czech Republic a.s.
Názory 6