Přeplněný torontský klub. Stovky karnevalově nastrojených lidí se tlačí kolem stolů a fandí. Ve vzduchu je pot a adrenalin. Soutěžící nastupují ke krátkým soubojům. Po bojišti pobíhají televizní štáby a reportéři. Právě probíhá mistrovství světa ve hře Kámen, nůžky, papír.

Graham Walker, sympatický Kanaďan žijící v Praze, mi ukazuje fotky a videa z předcházejících tří ročníků mistrovství ve hře Kámen, nůžky, papír. On a jeho bratr Douglas jsou organizátory a zároveň duchovními otci projektu. Když mi líčí atmosféru, která při klání panuje, vypadá to, že ho ani po deseti letech neopustilo upřímné nadšení pro tak banální věc, jako je „střihání". Jenže jak už to tak na světě chodí, když se do nějaké banality ponoříte hlouběji, objevíte spoustu zajímavých otázek a souvislostí.

Tak jako Graham.Vypráví mi o popsaných strategiích, možnostech internetové komunikace, lavinovém růstu popularity šampionátu a filozofii celé soutěže. Otevírá mi tak pomalu dveře do problematiky, která, když se umíte dobře ptát, může vést až k vědeckým výzkumům a k mistrovství světa.

Co se stane, když dáš dynamit?
S bratrem od dětství používali tuhle hru k řešení banálních dilemat. „Je to chytré, jednoduché řešení otázek jako: kdo dostane poslední kousek pizzy, kdo bude sedět vepředu v autě, kdo se zvedne z gauče a půjde pro pivo, kdo vynese odpadky atd. Ty otázky se v průběhu času mění, ale tenhle způsob jejich řešení můžete provozovat celý život. A jako všichni ostatní jsme si mysleli, že ho známe jenom u nás, řekněme v Kanadě." Až sem na tom není nic neobvyklého, ale Graham vypráví dál. „A pak někdo z kluků z naší party přišel s inovací a ke kameni, nůžkám a papíru přidal dynamit.

Hádejte, co se stane, když hodíš dynamit? Princip hry, ten perfektní balanc, kdy máš tři elementy proti sobě a šanci výhry 50 na 50, se naruší. Navíc tu byla otázka, jestli papír dynamit zabalí, tak jak to udělá s kamenem, nebo jestli vybuchne. No a brácha se v té době zrovna učil dělat webové stránky, a tak jsme jednu jen tak udělali na tohle téma." Walkerovic kreativita přinesla brzy ovoce. K jejich obrovskému překvapení začaly stránky navštěvovat davy lidí z celého světa a vyjadřovat své postoje a názory ke střihací problematice. A oni tak postupně zjišťovali, že hra nevznikla u nich na dvorku a že je vlastně hodně stará a oblíbená, a hlavně že existují různé strategie, a tím pádem to může být sport.

15 minut slávy pro všechny
Graham pokračuje ve vyprávění: od založení World RPS Society, což je něco jako klub přátel tohoto sportu, přes vydávání brožurek a pořádání lokálních soutěží, propagaci a získání pozornosti médií až ke kodifikaci pravidel a prvnímu mistrovství světa. Mluví o geniální jednoduchosti, kosmopolitním charakteru hry, její fyzické nenáročnosti a znovu zdůrazňuje strategii. „Tahle soutěž nabízí lákavou možnost, že i vy se můžete stát v něčem mistrem světa. A nepotřebujete k tomu nic umět. Na šampionát se lidé přicházejí pobavit, berou to jako párty, ale je to i soutěž o titul a 10 000 USD. A soutěžící se k ní staví poměrně vážně, zkoušejí na sebe různé triky, vymýšlejí pokřiky, povzbuzují se. Přijíždí jich víc a víc. Graham a Douglas jsou nadšeni a chtějí jít ještě dál. „Rádi bychom to dotáhli k organizaci šampionátu v Las Vegas a jednomu milionu dolarů jako první ceně," říká Graham a směje se.

Prostitutky vs. Robot
Nechce se mi věřit, že se někdo může trmácet třeba z Nového Zélandu do Kanady kvůli tak banálnímu mistrovství. Celý šampionát navíc trvá jen jeden večer. „Jenže vy se na ten večer můžete stát hvězdou. A atmosféra tam je opravdu nakažlivá, v každém se najednou probudí soutěživý duch," vysvětluje mi Graham nad fotkami, jež působí jako dokumentace z dobrého mejdanu. Jeho žena Andrea, která se zúčastnila dvou ročníků soutěže, potvrzuje Grahamova slova: „Když jsem Grahama poznala, přišlo mi tohle hobby trochu zvláštní, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost. A když jsem jela poprvé na šampionát, připadalo mi to, jako kdybych se ocitla na Měsíci. Ale rozhodla jsem se to zkusit a vážně mě to chytlo. Byl to nervák. A to zklamání, když jsem vypadla, mě až překvapilo."

Rok na to už Andrea se svou sestrou a kamarádkou sestavily český národní tým a v převlecích za školačky vzaly mistrovství útokem. „Byly jsme tam za kuriozitu, nikdo nám nechtěl věřit, že jsme z takové dálky. Opravdu jsme si pak připadaly jako celebrity. Soutěžící a týmy měli bizarní masky a kostýmy." Graham dodává, že jeden dívčí tým přijel stylizován jako prostitutky a další soutěžící se přestrojil za robota, aby své protihráče vyděsil svou umělou inteligencí.

Strategie a metafyzika
Už chápu, že taková soutěž může být kandidátem na nejlepší mejdan roku i za cenu letenky přes půl světa. Pořád mi ale vrtá hlavou ta strategie. Jak můžete při takové hře postupovat strategicky? Graham mě ale znovu přesvědčuje o tom, že všechno je otázkou úhlu pohledu. „Už to, že se rozhodnete nemít žádnou strategii, je ve skutečnosti strategie. Každé kolo soutěže probíhá na dva vítězné sety, a když vystřihnete třikrát to samé, je to strategie. Muži v průměru nejčastěji stříhají kámen a ženy nůžky. To taky o něčem svědčí."

Ukazuje mi knížku s podtitulem Průvodce strategií, kterou napsal spolu s Douglasem. Hemží se to v ní citacemi vědců o teorii řádu a chaosu a matematickými vzorci a úvahami o pravděpodobnosti. Rozlišuje také např. několik typů hráčů s různými sklony a návyky. Jde na to zkrátka exaktně. Andrea a její dívčí tým naopak zvolily zcela opačnou strategii a spoléhaly spíše na ženskou intuici. „Ten chlápek, co mě vyřadil, byl totálně opilej a to mu paradoxně asi pomohlo. Prostě mě tím svým stavem zmátl. Jako by mi rozum říkal, že to bude hračka, a já mu podlehla a neposlouchala svoji intuici. A bylo mi to fakt líto, naštěstí vás ta party atmosféra nenechá dlouho truchlit," dodává.

 

Text: Natálie Veselá
Foto: Archiv

Zpět

Související

• 25. 4. 2010 Jak přežít (den)2 na matfyzu
  

  Matfyzákem se člověk nestává, ale rodí. Matfyzáci to tvrdí s pýchou v hlase. Matematiku, fyziku nebo informatiku můžete studovat i na dalších školách....

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Reportáž Fenomén Student

• 11. 3. 2010 Motorkáři všech zemí
  

  Máme tu další z cyklu našich článků z minulosti ČILICHILI. Tentokrát ze září roku 2005. Pojďme do něj.

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Reportáž Best of 5 let ČILICHILI

• 14. 2. 2010 Je to blázinec
  

  Stojím před vraty zrenovovaného statku, kde je stacionář pro mentálně postižené, a zvoním. Přijel jsem na praxi. Po chvíli se nade mnou otevře okno,...

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Reportáž Z domova Student