Z rozbředlé hudební šlichty jsme pro vás vyzobali další kapelky, které za to stojí. Za co? Za poslech i za to, abyste na ně vrazili potěšit se na koncert.

JANANAS

Žerete v noci? A taky se za to stydíte? JANANAS aneb Jana, Jan a Jaromír ne! Naopak o půlnočním luxováním lednice zpívají téměř erotickou píseň. A takových malých vyznání u nich najdete plno.

Chlapská část kapely, Jan Vávra na kytaru a Jaromír Fulnek s futuristicky vypadající basou, se starají o decentní hudební doprovod, který vyšperkují inteligentními texty o věcech neměnných a bolestně pravdivých. Třeba, že „natrvalo není ani ondulace trvalá". Najdete tu takové důvěrnosti, až je to chvílemi podezřelé. Tak schválně: „Zatím mi štěstí nepřeje, ale teď ukážu všem, co ve mně je." Poznáváte se v tom? Vždyť jsme to říkali!

Jananas stojí především na hlasu a přednesu Jany Infeldové. Tu holku prý proslavila Rodinná pouta, což ale mohl napsat jen někdo, kdo ji ještě neslyšel zpívat. S polohami hlasu si dokáže pohrávat víc, než nějaká seriálová hysterka s náladami. Našeptává, dramaticky přednáší nebo nepokrytě svádí... A to všechno jenom hlasem!

Sami Jananas o sobě tvrdí, že jsou folkaři. Do toho občas stříknou trošku šansonu nebo něžně zajíždějí blues pod blůzku. Ale to je vlastně jedno, co hrají. Protože to hrají krásně.

My3.avi

Smutná euforie. Přesně jak napovídá název alba se budete cítit při poslechu kapelky s podivně technickým názvem MY3.AVI. Euforka z toho, že máte zase něco hezkého v uších a trošku smutku z hudby a textů líznutých melancholií.

My3.avi ve třech začínali a postupně se rozrostli o další členy. Jana Špalka (akustická kytara, zpěv), Jiřího Horeckého (perkuse, trubka, píšťalka), a Jakuba Vlachynského (basová kytara, harmonika) doplnil bubeník a perkusista Jan Výborný a mužskou formaci s písmenem J na začátku obohatila Klárka Housková na housle.

My3.avi balancují díky středově posazenému hlasu Jana Špalka na provokativně tenké hranici popíku. V podobných verzích nám to roztouženě servírují mnozí chlapci nedávno odrostlí pubertě na sólové dráze.

To co My3.avi z rozplizlé popiny hází zpátky někam k folku je to, že vás nikam neženou a dají vám dostatek času vyposlouchat muziku i slova. A taky si o tom zapřemýšlet.

Písničky z živých CD, která vyšla před Smutnou euforií, jsou melodičtější a o fousek míň zdepčené. Ani fórky jim nejsou cizí, třeba lingvistické hrátky v písni Mastur + Bace nebo song V kůži Oldřicha Nového, který je něco jako zhudebněné pohlazení Oldřichovy hebké ručky v rukavičkách.