Matfyzákem se člověk nestává, ale rodí. Matfyzáci to tvrdí s pýchou v hlase. Matematiku, fyziku nebo informatiku můžete studovat i na dalších školách. Matfyzákem se ale stanete jen na jediné z nich – na pražské matematicko- -fyzikální fakultě. Zkusila jsem zjistit co tihle lidé ve škole vlastně dělají.

Hned vedle chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně úřaduje Informatická sekce matematicko-fyzikální fakulty. Polovina jejích studentů si na škole vyláme zuby. Soustíčkem, které zaskočí, bývá často matematická analýza, tak obávaná, že je kultovní. Obsah předmětu zní hrůzostrašně: funkce, limity, derivace, integrály, teorie míry, nekonečné řady a analytické funkce. Prý všechno kromě algebry, analyzuje se cokoliv, co se dá. A dá se toho hodně.

„Například si představ, že stoupáš pod určitým úhlem do kopce. Jedna věc je spočítat, jak rychle na ten kopec vyjdeš. Druhá je zjistit, kolik energie spotřebuješ. Aby se to dalo derivovat a integrovat," zkouší hranice mé představivosti informatik a bývalý matfyzák Martin.

Hafo vzorečků a vět je pro větší legraci u zkoušky rozděleno na praktickou a teoretickou část. K teorii se prý lze propočítat. Právě přednáška z analýzy slibuje koncentrovaný zážitek z matfyzu. Jdu si užít. Přednáška Matematická analýza I začíná v devět ráno v prvním patře. Vyzbrojena představou otylého a „děsně chytrého" matfyzáka Jaromíra z komiksové Hany a Hany stoupám po schodech a hledám živé vzorky. Se zklamáním zjišťuji, že přítomní mladí lidé jsou učesaní, ba oblečení. Počet propadlých hrudníků a igelitek odpovídá stavu chodeb filozofické fakulty, množství uhrů věku. Naopak chybí zvuková kulisa typická pro humanitní obory: šustění batikovaných sukní a klapání dřevěných náramků o sebe. Nejsou lidi. Na trase od vchodu ke dveřím jsem zaznamenala jen jedinou ženu. Sebe.

Že budoucnost většiny maturantek prozařuje něco jiného než monitory, potvrzuje Martin: „Hezké holky jsme v našem informatickém ročníku měli tři. Celkem jich bylo deset na šest set kluků. Na matice a fyzice je holek o něco víc - kvůli učitelským oborům."

Veřejné mínění je k matfyzákům obzvlášť kruté. Asociálové s podezřením na autismus, se silnými brýlemi na vybledlém propadlém obličeji, zapocenou kostkovanou košilí a panickým strachem z žen. Reagují jen na algoritmy, počítače a porno. O pozitivní PR se pokouší facebooková skupina Matfyzák = inteligentní, společenský a krásný, bohužel s přesně opačným výsledkem. Možná by pomohlo přesvědčit její členy, že příspěvky typu Tuhle zimu budeme stavět sněhuláky z krychlí - doprovozené fotkami sněhuláků z krychlí a omluvou, že fotky sněhuláků z krychlí nejsou z mobilu úplně kvalitní - image matfyzáka jako normálního prima kluka odvedle nevylepší.

Nakukuju do centrální počítačové učebny v přízemí. Obrovskou potemnělou místnost prozařují monitory ve dvou prstencích kolem dokola. Vrní to tu a klape. V kombinaci se vznosným stropem a průhledem na barokní zdivo (jsme v části propojené s chrámem) paravesmírný dojem. Pár borců tu prý prosedí celé dny, včetně víkendu. Aspoň je nebude tak bolet přechod do pověstných ajťáckých kobek.

V prvním patře probíhá promoce. Budova je dva roky po rekonstrukci a rekonstruované stropní malby v refektáři berou dech, stejně tak výhled na Malostranské náměstí. Parádní dojem násobí vyfiknutí absolventi v husí řadě v předsálí. Dojaté příbuzenstvo nakupuje u stánku na chodbě památeční hrnečky a propisky. Sentiment je namístě: v řádném termínu vystuduje desetina studentů a studentek. Ostatní ovšem mají sakra dobrý důvod se nesedřít. Praktická rovnice nepraktického matfyzáka zní: Víc času na studium = míň času na vedlejšáčky.

„Matfyz je vůbec nejpraktičtější škola, kterou znám. Klasický příklad: v prváku si tě najme firma jako programátora. Sebereš se a jdeš za profesorem s tím, pro koho děláš a kolik za to máš. Jim je jedno, jestli si vyděláš třicet táců bokem - ty sám potřebuješ slyšet, jestli jsi blbej, nebo jestlis to vzal dobře," vysvětluje praxi Martin.
Podobně praktické jsou i absolventské projekty. Martinův kamarád nasimuloval pro konkrétní pražské obchodní centrum, při kolika lidech čekajících ve frontě je ideální otevřít další přepážku. Jestli tvrdnete u kasy v pěti a více lidech, evidentně vyměnili vědecké výsledky za mrzký kšeft.

Martin sám dělal simulaci výtahů a splachování v mrakodrapu. Jeho závěr je též praktický, a navíc má člověk tak nějak radost, že jde jen o simulaci: „Nesmíte najednou spláchnout všechny záchody, protože dole vznikne tak velký tlak, že roztrhá trubky anebo splašky vyplaví zpátky."

Přednášková síň je obsazená asi ze dvou třetin. Sedám si dost daleko od tabule - tady se asi nevyvolává, ale co kdyby. Brzy přijdu na to, že odsud nic nepřečtu. Vzorečky budou tak malým písmem, že by na evropské obaly rozhodně nesměly. Vzhledem k tomu, že stejně nechápu význam, to tolik nevadí. Překvapí mě zdrcující převaha čtverečkovaných sešitů nad laptopy. U budoucích ajťáků mi to přijde trochu zvláštní. Stejnou vykopávkou je rozevřená černá tabule s klasickou středoškolní sestavou křída - stěrka - houba. Rozhlížím se po místnosti. Přede mnou sedí kluk v modrém, jeden z ranní tramvajové trojky. Je fajn, že se tak trochu známe, protože budu mít v následujících devadesáti minutách jeho hlavu mnohokrát zoufale zvrácenou na desce lavice. Přes učebnu se na mě kření dvě holky. Stejná béžová mikina s kapucí, myší vlasy do culíku, veselé obličeje s dlouhými čelistmi. Aha, ta vyšší není holka.

Pedagog vstupuje do učebny přesně jako smrt. Ještě kráčeje oznámí, že pokračujeme v derivacích, čapne křídu a jede. Následující hodina a půl mi poněkud splývá. Rozhodla jsem se ji rekonstruovat na časové ose. Příště zkusím graf funkcí. Nebo radši tabulky?

09.05 Pět minut po začátku přednášky pokrývá tabuli zleva doprava souvislý pás písmen, občas proložený zlomkovou čarou. Opravdu to vypadá pěkně. Pedagogův výklad už tak esteticky nepůsobí. Takhle zní v Star Treku klingonština. Několik málo českých slov nabývá nečekaných obsahů. Například slovo korektní. „Pokud by některé limity neexistovaly, pak by použití aritmetiky nebylo korektní," tvrdí muž s křídou. Zeptal se sám sebe, jak korektní je on? Také tvrzení, že „F derivace v bodě Y0 je konečná", mi vzhledem k denní době přijde poněkud malověrné. Jak nás chce dalších 85 minut motivovat?

09.15 Tabule byla už třikrát popsána a smazána. Ačkoli studenti píšou jako o život a nezdržují dotazy, pedagogův instinkt je neomylný. „Je tady někdo, kdo neměl na střední škole derivace?" Kupodivu se hlásí několik lidí. Maně si vzpomenu na Martinovo varování: „Doučování kolegů je v pořádku. Když je mimo školu! Protože jinak to začne zavánět tím, že na ní taky zůstaneš."

09.23 Pedagog hýří radostným cynismem. Zvláštní emoce dává do výrazů „pochopitelně" a „rozumíte". „Než to začnu dokazovat, pochopitelně udělám derivaci důkazu." Kluk v modrém přede mnou si něco mumlá. Není mu rozumět, protože má svetr přes ústa a ruce přes hlavu. Kontroluju identický páreček: jsou i pohybově dokonale synchronizovaní. Zároveň sledují tabuli, zároveň zapisují, zároveň kření velké zdravé zuby z velkých úst. Křenění opětuji.

09.30 Nastal čas utužit partu. „Kamarád dělal nějakou ekonomku a matematiku měl jenom v prváku," nahazuje pedagog. Sál pobaveně vyprskne. „Za chvilku umřu," říká kluk v modrém sousedovi. Životní rytmus zažraného matfyzáka je prý do školy - domů - učit se. Nezažraný nepřežije.

09.43 Zvedá se první student a odchází.

09.44 Zvedá se druhý student a odchází. Po prvních pětačtyřiceti minutách cítím, že dalších pětačtyřicet není dobrý nápad.

09.50 Zdá se, že matematická analýza má co dělat s nesplněnými tužbami. Každá druhá věta začíná slovem nechť. („Nechť f má derivaci v bodě Y0.") Alternativou k přáním jsou předpoklady. „Předpokládáme, že ty limity existují a že pravá strana má smysl. Tedy že to není nekonečno minus nekonečno." Vědět na gymnáziu, že to celé stojí na vodě, třeba tak neplavu v matice.

09.57 Věta L20. Derivace funkce. Sál se propadá do apatie. Čas udělat humor. „Tady jsem přičetl nulu. A proč? Aby mi to vyšlo," dává jeden k dobru pedagog. A jedeme dál. Přidává příhodu ze života: „Celou hodinu jsme to počítali a na konci se zvedla ruka: K čemu je to všechno dobrý? - Já jsem si myslel, že ve druhém ročníku už nikdo takové otázky klást nebude." Sál se směje, synchronní dvojice radostně. Kluk v modrém spí. Zbývá půl hodiny.
Jedna matfyzačka se druhé svěřuje s hrůzným zážitkem... „Představ si, co se mi stalo. Jdu kolem Vltavy a najednou proti mně úchylák! Na nic jsem nečekala a začala co nejrychleji utíkat." Druhá se dychtivě ptá: „A co, dohonilas ho?"

10.02 Provádíme důkaz obrázkem. Křída sviští po tabuli jak bič boží. Pleskot hlav padajících do dlaní. Vzdálená lavice rozbaluje svačinu. Šustění igelitu za uchem.

10.04 Uvědomuju si, že jsme po 62 minutách matematické analýzy nenapsali jediné číslo. Není to proti pravidlům? V rychlém sledu přichází rezignace, deprese, vyčerpání. Nejsem sama. Kluk v modrém pravidelně oddechuje. Synchronizovaný pár zarputile zvedá a klopí zraky a se železnou vůlí zapisuje do sešitu.

10.10 Zvedá se ve mně nával soucitu a porozumění pro mé dnešní spolužáky, pro jejich spolužáky, pro všechny matfyzáky! Já se za dvacet minut zvednu a už se sem nikdy, nikdy nevrátím. Oni budou z dnešní teorie za týden na praktikách počítat.

10.21 Něco je 2/3. První číslo! Výborně! 2/3 čeho? Není čas se zeptat. Jsme zas o jedno smazání dál. „Limita typu nula lomeno nulou," direktivně oznamuje pedagog. Všichni souhlasí. Se vším. Dvojice synchronně vytáhla mobily. Kolik je? Kluk v modrém poprvé jeví známky života.

10.27 Končíme tři minuty před koncem. I ti, kteří skončili tři minuty po začátku. Vyploužím se spolu s ostatními. Nálada je ponurá až depresivní.

O tom, že matfyz je těžký, se všeobecně ví. Teprve po téhle přednášce mi ale došlo, co slovo těžký doopravdy znamená. Strávit pět let podobnými lekcemi člověka poznamená. Matfyz se dá přežít snad jedině pomocí matfyzáckých vtipů.

 

Text: Tereza Šimůnková
Foto: Profimedia

Související

• Jak jsem asi chytla filcky

  Do Londýna se jezdí hlavně na nákupy. My se ale přijeli poflakovat po squatech a zapařit na Femme Fatale, večírku s módní přehlídkou. Je to akce, kde...

• Otevřete jóni směrem k zemi

  Mužské kolektivy znám. V kanceláři se mnou sedí devět chlapů, z nevhodně použitého slova “strčit” nebo “zasunout” se tu stává téma na čtvrthodinovou...

• Slyšte, slyšte, budeme krkat!

  „Takže roštěnky a borci, hele jako. My, zlatá pražská mládež, si to prostě rozdáme natvrdo. Jako kluci vs. holky. Na férovku. Na takový párty,...