Tak trochu špinavej džob. Přesně tahle slova mi proběhla hlavou, když jsem zaplivaným autobusem dorazil k banánovým plantážím Ramal Bobos v Guatemale. V téhle zemi jsem tou dobou byl už skoro měsíc a měl jsem pocit, že se mi nemůže nic stát. Pak jsem se potkal s bouchačkou.

Guatemala je báječná, obrovská, neuvěřitelně pestrá země. Míst, kam se v ní můžete vydat, je nespočet. Vyhnout se je lepší snad jen hlavnímu městu, které kvůli kriminalitě patří k nejnebezpečnějším místům ve Střední Americe. Ale třeba vysočina na západě Guatemaly patří mezi nejhezčí části země. Nejvyšší pohoří Chuchumatanes ční až do výše 3800 metrů. Za vidění stojí i pobřeží Tichého oceánu, kde se o pláže budete dělit s obřími želvami. Můžete navštívit i starověkou metropoli mayské civilizace Tikal.

Když už budete mít dost jejích mayských zřícenin, můžete navštívit třeba Antiguu. V minulosti hlavní město země dnes vypadá jako skanzen zkázy. Výbuchy sopek a s nimi spojená zemětřesení nadělala ve městě paseku, kterou se asi nikdy nepodaří dát do pořádku. Sopky Agua, Fuego a Acatebnango přitom pravděpodobně ještě neřekly své poslední slovo. Zdevastované město však díky ruinám kostelů, nemocnic, škol a dalších budov, které v minulosti postavily jednotlivé misijní řády, získalo neopakovatelnou atmosféru. I kvůli ní ocenilo v roce 1979 Antiguu UNESCO zapsáním na seznam světového dědictví.

Dědečci v kraťasech
Ještě jinou, ale taky vstřícnou a přátelskou atmosféru nabízejí vesničky kolem nádherného jezera Atitlan. I tohle místo je obklopeno sopkami, ale domorodci z místních vesnic s nimi žijí v podivné symbióze. Do vesnice Santiago Atitlán, asi nejkrásnější u jezera, se dostanete lodí z protějšího přístavu Panajachel.

I přes příliv turistů místní úzkostlivě dodržují tradice. Dlouho jsem si nemohl zvyknout, že i třeba sedmdesátiletí dědečci v Santiagu chodí po ulicích v kraťasech. Ale záhy jsem zjistil, že právě tyhle kalhoty ozdobené perfektně vyšitými květinovými a ptačími vzory jsou zdejší lidový kroj. Hlavně starší ženy se tady zase kromě tradičních fialových vyšívaných halen zdobí zvláštní čelenkou. Je to zhruba deset metrů dlouhý pás rudé látky, který si omotají kolem hlavy.

Mezi banány
Já se v Guatemale vydal na východní pobřeží. Do města Morales, brány ke guatemalským banánovým plantážím. Banány jsou tu opravdu všude kolem, ale na místním tržišti jsem je nesehnal. Obří trucky s přívěsy v barvách banánových kolosů typu Dole, Chiquita či Del Monte brázdily malé městečko co chvíli. Nakonec jsem se v místním železářství dozvěděl, kam mám vyrazit. Cesta autobusem zpočátku vypadala jako nudný výlet na venkov, když se v jedné chvíli kolem rozprostřely neuvěřitelné lány banánovníků.

Banány, banány, banány kam se člověk podívá. Ocitl jsem se v banánovém království, které se záhy změnilo v banánové peklo. Vítejte v Ramal Bobos! Takřka stoprocentní vlhkost, přes 40 °C. Všechny dřevěné domky a chatrče jedné z vesnic jsou v barvách producenta banánů Del Monte. Nečekám na nic a nořím se mezi banánovníky.

Plantáže jsou labyrint vodních kanálů, cest a kovových dopravníků. To jsou ocelové oblouky spojené nahoře kolejnicí, kterými jsou plantáže protkány a používají se k dopravě mnohdy i několika set kilo ještě nedozrálých banánů. S hlavou plnou úvah o tom, jaká dřina to musí být, pracovat na plantážích, jsem opět narazil na hlavní cestu, jen o pár kilometrů hlouběji v oblasti Ramal Bobos.

U zastřešeného hangáru stály staré trucky, do jejichž přívěsů proudily palety s bednami plnými banánů. Začal jsem fotit. „Tady se fotit nesmí," dopadla mi na rameno těžká ruka chlapa, který mě vzápětí zatáhl do malého domku nedaleko hangáru. Ocitl jsem se v kanceláři, kde s nohama na stole seděl tlustý chlap, asi šéf. „Na ředitelství Del Monte si focení nepřejí," vysvětlovala mi ústa obklíčená obřím knírem. Zalhal jsem, že coby student chystám práci o produkci banánů a potřeboval bych k ní pořídit snímky. Povolení z ředitelství zařídil jediný šéfův telefonát.

Pistolník
A už to jelo. Banány se přitáhnou do hangáru na dopravnících. Jediný chlap vleče až dvacet třeba i padesátikilových trsů. Jiný dělník trsy rozdělí na menší, řekněme po deseti banánech, a hodí je do nádrže s vodou. Z druhé strany je vytáhnou dělnice a zbaví nečistot. Nebojí se použít saponát, aby banány vypadaly opravdu chutně. Ovoce pak rozdělí - na to bez chyby a to otlučené. I sebemenší oděrka znamená, že banán není pro Evropany dost dobrý. Když ovoce zabalí do beden, naskládají je do kamionu, který je odveze do přístavu Puerto Barrios - brány exportu exotického ovoce z celé Střední a Jižní Ameriky do Evropy.

Poděkoval jsem a vydal se směrem k autobusu. Když jsem byl zase jen mezi banánovníky, uslyšel jsem zvuky. Nedalo mi to a vydal jsem se za nimi. Asi sto metrů v poli byla parta dělníků, kteří banány sklízeli. Požádal jsem je o focení, souhlasili. Pochopil jsem, jaká dřina je sklízení banánů. Často i desítky metrů nosí dělníci na zádech obří trsy, které zase jiní zavěšují na háky a tahají do třídíren podobných té, co jsem fotil. Pod banánovými listy je přitom neuvěřitelné horko a dusno. Dělníci tu pracují i 12 hodin denně ve 40 stupních a mají za to 40-50 quetzalů (asi 150 Kč). Focení přerušil další dotek ruky na mém rameni. Už známý bachař z třídírny na mě hulákal a u toho telefonoval. Za pasem měl pistoli. Polilo mne horko. Za pět minut byl na místě šéf a dost nevybíravě mi vysvětloval, že tady fotit nesmím a ať okamžitě odejdu. Snažil jsem se mu stejně razantně vrátit svojí chabou španělštinou, že tohle je součást naší domluvy, že i tyhle fotky potřebuji ke své práci. A kartu z foťáku jsem radši nenápadně schoval do kapsy.

Drsnej byznys
Nakonec mě z plantáže vyštěkali ven. Křičel jsem, ale snažil jsem se co nejrychleji dorazit k zastávce. Chlápek s koltem jel přitom pořád na kole asi 10 metrů za mnou. A to už jsem měl opravdu strach. Bylo dost pozdě odpoledne a nikdo vlastně nevěděl, kde jsem. Na zastávku jsem ale dorazil. S řidičem autobusu jsem pak všechno probral. „Nedávno tu zmizeli dva chlápci," říkal. „Jejich auto našli nedaleko vykradený. Byznys s banány je drsnej. Ale je to pořád nejlíp placená práce v Guatemale." Asi to tak bude.

Text: Tomáš Hájek
Foto: Profimedia, Autor

Zpět

Související

• 23. 7. 2010 V zemi heroinu a Matky Terezy
  

  Jaké to je v Kosovu, ve městě, které zdecimovala občanská válka. Jak se k sobě mají Srbové a kosovští Albánci? Přečtěte si v reportáži, po které vás...

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Cestování Ze světa

• 29. 3. 2010 Loď durch kaput!
  

  Kaprál v třírohém klobouku na mě vztekle štěká rozkazy jako kulomet: „Nabíjet! Zamířit! Pálit!“ Nepřátelský člun na řece pod pevností se už už dostává...

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Cestování Návody Tipy Ze světa Student

• 13. 3. 2010 Spojené arabské megalomiráty
  

  Guinnessova kniha rekordů by mohla mít pro Spojené arabské emiráty vlastní přílohu. Mají tam nejdelší krytou sjezdovku na světě, nejvyšší mrakodrap,...

  Hlavní tag (sekce): To nejlepší z tištěného

  Tagy: Cestování Ze světa Tipy Trendy Student