Hudební masakry XXXVIII. - Bobr a Motýl

Dnes se spolu podíváme na jednu umělotinu, která stihla za pár let bez přehánění zlidovět. Bobr a Motýl není dětský projekt ve stylu Maxíků, jak by mohl napovídat název. Jde o duo, které založili pánové Martin Motýl a Zbyněk Bobr Horák. Martin hrál předtím v kapele Premier a Argema. Bobr zase pro Argemu pracoval jako skladatel, stojí za více než čtyřiceti věcmi. Z toho tak nějak dopředu tušíme, jak asi budou znít jejich společné desky.

Vyšly dvě, Vojáci lásky v roce 2000 a tři roky poté Vyznání. A co dělají pánové dnes? O Bobrovi internet mlčí (akorát se dozvíme, že se mihnul jako zpěvák skupiny ExArgema), Martin Motýl má hudební duo se zpěvačkou Erikou, takže klasická muzikantská fušeřina. Pojďme si připomenout největší hit Bobra a Motýla, tak bombastický, že se klip neobešel bez pořádné káry a přepálených efektů. Ehm...

Nebudu přehánět, když řeknu, že Vyznání patří mezi nejúspěšnější písně v historii porevoluční populární hudby. V repertoáru je má téměř každá tancovačková kapela a pokud vyrazíte někam na starou dobrou moravskou zábavu nebo diskotéku, můžete se vsadit, že vám to v půlnočním bloku pro zamilované určitě zahrají. Na rovinu, ta skladba není úspěšná, protože by byla dobrá. Je to jen nafouknuté, líbivé, laciné, umělé přeslazené nic, asi jako marcipánová rybička, kterou vám nabízí každá cukrárna. Argema si na pomaláčích vždycky zakládala, nejinak je tomu u Vyznání, které se stalo jednou z jejich nejoblíbenějších skladeb. Přitom je to v jádru hloupoučký ploužák postavený na obnošených frázích, navíc opět dojí archetyp všech textařských klišé, rým den / sen. Tady to navíc kromě refrénu narvali i do samotného začátku písně. Zbytek vyplňují další berličky v podobě opakování slovesných tvarů. Mám / přemlouvám, ale i perly jako foukal / objal. Fakt, že hudba jsou klasické táborákové akordy, zas tak moc chlapcům vyčíst nejde, stejné postupy občas použije i Noel Gallagher, že...

Jestli o něčem Vyznání bezpochyby vypovídá, tak jednoznačně o tom, co my Češi rádi posloucháme. Unylá popina bez nápadu, interpreti sekající pomaláče podle šablony, kteří před kameru přišli odněkud z železářství. Vlastně proč ne, je to přece „muzika hlavně pro lidi.“

Názory 5

Sdílejte

Facebook Jagg Delicious

Linkuj Google Pošli známému