Hudební masakry XXXIII. - Marcel Sixta

Máloco působí tak trapně, jako když si postarší chlap začne na stará kolena plnit svůj sen o tom, že bude rocker. Pokud je člověku padesát a špulí rty do kamery, je to buď člen známé kapely a dělá to ze setrvačnosti nebo naopak - nikdy v žádných Def Leppard nehrál a dělá to ze zoufalství. Marcel Sixta je přesně ten druhý případ.

Drnkal už od mládí, ale šlo spíš o klasické zábavovky. Se svým bratrem Michalem založil hudební duo a dostali se až do zahraničí, po internetu koluje celkem komické video, na kterém kdesi v Německu na pergole sourozenci Sixtové oblečení do neidentifikovatelných krojů halekají „Jódolódo“ a okolo se motají lidé, kteří nevypadají, že by přišli zrovna na ně. To byla ale pro podobné projekty zlatá 90. léta a toto řemeslo nejde dělat věčně. Dnes jsou páni Sixtové zpátky v Poděbradech a Marcel podniká se spediční a stavitelskou firmou. Taky si otevřel nahrávací studio, ale to mu pravděpodobně moc nejede, protože má už pár měsíců odstavené stránky. Jestli je to ten samý prostor, který vidíme v jiných Marcelových klipech, tak se snad ani nedivím. Pojďme na věc, po velmi těžkém rozhodování (jeho Youtube kanál je opravdu samá perla) jsem vybral píseň Dejte mi ženskou.

Naprosto mi uniká smysl takových klipů. Leda jako egomasáž interpreta, aby se na sebe mohl dívat. Protože kdo jiný si dobrovolně zrovna tohle pustí? Opakuje se tu známý motiv maloměstských pseudo-rockerů, tedy zpěvák stojící v lese s nezapojenou kytarou (vzpomeňte si na Patrika Foxe a Pavla Němce se skupinou Lucka a Děcka). Provedení klipu působí stylem: „Pojď, Franto, skočíme za barák a natočíš mě na ten svůj smártfoun." Mimochodem, všimněte si tancující slečny. Tohle je poznávací znamení Marcela Sixty, téměř všechna jeho videa obsahují cizí záběry, které někde prostě ukradnul a sestříhal si je pro svoje účely. Tohle je samozřejmě porušení zákona, ale na to rockeři v Poděbradech nehrají, že? Podle dlouhého pohledu na dívčí klín soudím, že tady Marcel použil rovnou něco z chlívstránek.

Tragédie je hudba, tyto podomácku splácané verze v laciných programech se sice hodí jako interní demo kapely, ale ven s tím prostě člověk jít nemůže. Text evokuje chlapácký projev, ale to by nejdřív zpěvák nesměl stát s tou kytarou někde uprostřed lesa, že jo. Korunu tomu nasazuje mizerné frázování a naprosto tuctový a bezbarvý zpěv. Samozřejmě nechybí mocná kytarová onanie, aby všichni viděli, že v sólech je Marcel jako doma. Nejhorší je, že podobných rockových strejčků se objevuje čím dál tím víc. Dokud brnkají doma nebo pro kámoše v hospodě, prosím. Ale hrát si na hvězdu a profilovat se ve svých materiálech jako megarocker? To už je moc...

Názory 0

Sdílejte

Facebook Jagg Delicious

Linkuj Google Pošli známému