Hudební masakry XXVI. - Blondes

Dnes si ukážeme, jak to vypadá, když se lidi z normalizačního středního proudu rozhodnou dělat disko. Projekt Blondes vzniknul v polovině devadesátých let, v lednu 1995 představili singl Magic Love Affair. Následují tři studiovky – Love Generation (1995), The Satin Album (1997) a o rok později Blondes končí s deskou Cocktail. Šlo o dost podivnou směs diskošky, popu, pomaláčů a fragmentů západního electra.

Nejzajímavější je ovšem obsazení. Hudbu a produkci tomu obstarali bratři Eduard a Jindřich Parmové. Tady máme první spojnici s normalizačním popem – Jindřich Parma v osmdesátých letech komponoval třeba pro Gotta, Zagorovou, především však pro Petra Kotvalda a dodnes je jeho dvorním skladatelem. Ano, právě Jindřich Parma je autorem jednoho z nejhorších songů v dějinách naší populární hudby jménem Mumuland. Jdeme dál. Zpěvák se jmenuje Pavel Noha a před rokem 1989 vystupoval v Orchestru Karla Vágnera (kde byl i Jindřich Parma). Orchestr je dost důstojný výraz, byla to normální popkapela ve stylu Kroků Františka Janečka. Zbývají nám zpěvačky. Lenka Nohová (shoda jmen není náhoda) dělala před revolucí backvokály Petře Černocký, Markéta Hrdinová Aptová zase zpívala v kapele Maximum Petra Hanniga a dneska učí na lidušce v Kralupech. Zkrátka, co jméno, to normalizační přízrak. Pojďme se podívat, jak se hudebníci poprali s novou dobou i novými trendy v muzice. Ještě dodám, že Pavel Noha v době účinkování ve skupině Blondes vystupoval pod krutopřísným uměleckým jménem Paul Blond. Do hanbatých filmů dobrý, ale do šoubyznysu?

Po pár taktech slyšíme jasnou snahu držet krok s tím, co se tou dobou hrálo na Západě. Ale jak už to tak bývá, je to hezky česky po našem, tedy laciný provedení s nulovým potenciálem mimo diskošku v Horní Dolní. Celou písní se prolíná špatná angličtina, holky v sobě devadesátky a východní Evropu nezapřou bohužel ani vizáží. Klip je laciná jakože pohoda o tom, jak všichni blbnou na koupališti pod taktovkou Amora, ale většinu času koukáme furt na ty samý lidi, co sedí na kraji bazénu a mávají si navzájem. Tři a půl minuty.

Celkově nejde o nic jinýho než uhlazenou líbivou popinu, se kterou Blondes a jejich tým měli zkušenost z předchozího režimu, akorát tu máme elektronický podklad a angličtinu. To mi přijde dost málo na to, aby vystupovali v televizi, jezdili šňůry a vydávali desky u Popronu. Západ tou dobou už totiž dávno trsal na Born Slippy. Světe, div se, ono to v tom našem hudebním rybníčku stačilo. A dneska ta situace není moc odlišná.

Názory 4

Sdílejte

Facebook Jagg Delicious

Linkuj Google Pošli známému